Je Španělsko další čuník na porážku?

Média se věnují Řecku, a přitom zapomínají na dalšího slavného člena spolku zhýralých ekonomik (PIGS), kterým je Španělsko. Španělsko se řítí do bankrotu – ten může být otázkou pouhých 2 let.

Španělsko má 46 milionů obyvatel a drží a je oproti Řecké ekonomice 4.5× větší. Pokud se tedy bude řecký scénář bude opakovat i v případě Španělska, hrozí zhroucení celé eurozóny. To nepřímo potvrdil v rozhovoru i viceguvernér České národní banky Miroslav Hampl: Krize nám zase po čase připomněla, že možné je vlastně kdykoli cokoli. Vše, co bylo včera nepředstavitelné, může být zítra nevyhnutelné. Není mou rolí spekulovat o nákaze a panice. Takže jen dodám, že všechny katastrofické scénáře by měly nepochybně zprostředkovaný vliv na Českou republiku, a tak bychom se na ně měli též dívat. 

Makroekonomická data jsou nekompromisní

O současné rozsáhlé krizi v celé Eurozóně a především ve Španělsku nám skvěle vypovídají makroekonomická data. Španělská vláda v roce 2010 hospodařila s 9,7 deficitem HDP, pro rok 2011 se plánoval deficit ve výši 6 procent, je však nepravděpodobné, že se ho podaří udržet. Čtěte také: Akcie rekordně padají. Blíží se další ekonomické dno?

Co je však důležité, je výnosnost španělských dluhopisů. Ta u desetiletých přesáhla 6 procent a nic nenasvědčuje, že by se výnosnost snižovala.


Zdroj: Bloomberg.com

Španělská vláda tedy není dlouhodobě schopná dále se zadlužovat a od investorů požadovat peníze. Každé schodkové euro je tvrdě zaplaceno na úrocích. Situace této ekonomiky je velmi špatná. Španělsko by muselo během jednoho až dvou roků vyrovnat státní rozpočet, což nelze pokládat za reálné, aby se výnosnost u dluhopisů snížila.

Navíc to má při přijímaní různých škrtových opatření značně složité. Její řešení nejsou vždy koncepční (zvyšování daní nejbohatším) a můžou vyvolat především u investorů obavy z dalšího vývoje. Veřejnosti se škrty nelíbí a studenstvo nebo nezaměstnaní absolventi (nezaměstnanost mladých lidí ve věku 15–24 let se pohybuje nad 40 procenty) vyrážejí pravidelně do ulic.  Je však smutné, že jejich požadavky jsou často nekompromisní a důsledky mohou být pro ně samotné negativní.

Je otázkou, zdali v zemi, která má jednu z největších ochran zaměstnanců a zároveň vysokou nezaměstnanost, a to v  kombinaci s nízkou mobilitou pracovní síly, opravdu pomůže další zpřísňování pracovní legislativy, jak protestující požadují. Skutečnost je taková, že další stávky v podobě paralyzovaní dopravy, blokády silnice či náměstí mohou vyvolat značnou nejistotu zvláště u podnikatelů a způsobit rozsáhlé ekonomické škody. Čtěte také: Podrazí Evropě nohy zadlužené státy nebo to za ně udělá Amerika?

Řešení à la kočkopes

Řešení pro současnou dluhovou krizi je několik. Některé lze označit za naprosté nesmysly, které ničemu nepomůžou. V čele nejspíše vede založení nové ratingové agentury, kterou nebudou údajně trápit „předsudky“ vůči jiným zemím. Tak to tvrdí šéf Evropské komise a bývalý maoista José Manuel Barroso. Pravda je taková, že založení agentury nejen že spolyká další cenné prostředky, ale spíš vyvolá v investorech nejistotu – nebudou zkrátka ratingům této nové agentury důvěřovat. Ztratí se tak kotva v podobě ratingu a krize může velmi snadno eskalovat.

 V podstatě existují tři recepty, které může Evropská unie využít. Lze očekávat, že se použije mix pravděpodobně všech tří opatření.

Restrukturalizace dluhů

Restrukturalizace dluhu v podstatě znamená prohlášení bankrotu. Země není dále schopná plnit své závazky a část dluhu odepíše, nebo změní podmínky splácení. Odepsáni dluhopisu by mohlo tvrdě udeřit zahraniční banky. Koneckonců toho se obávají německé a francouzské banky, které drží nemalou část řeckých dluhopisů, španělských dluhů je vzhledem k velikosti ekonomiky několikanásobně více!

Další navýšení záchranného fondu

Peníze lze získat prostřednictvím garančního fondu, kde se v podstatě stabilní země zaručí za ty zhýralé, hroutící se. V podstatě to znamená, že  investoři přestanou rozeznávat stabilní země od těch zhýralých.  V případě Německa či Francie to může znamenat rapidní nárůst výnosů u jejich dluhopisů. Budou tedy muset vynahradit více peněz pro splácení budoucích dluhů. Čtěte také: Poslat nebo neposlat řeckého čuníka na porážku?

Kvantitativní uvolňování

Centrální banka podobně jako FED bude pokračovat v odkupování dluhopisů a tím srazí jejich výnosnost na požadovanou úroveň. Nevýhoda tohoto řešení je, že ho zaplatí všichni obyvatelé EU prostřednictvím vyšší inflace. Není jisté, na jakou úroveň se dluhopisy vrátí zpátky, když CB zastaví strategii kvantitativního uvolňování.

Řešení tedy existují. Všechny však provází však jejich obrovská nákladnost. Ukazuje se naplno, že projekt Evropské unie je spolek spíše závislých zemí, kde výhradní postavení má Evropská komise a Evropská centrální banky. Zároveň taktéž můžou rozhodovat o přerozdělování větší sumy peněz, než jsou pro Evropské unii určené.

Současná krize tak musí Evropě pomoci odpovědět otázku, zdali chce pokračovat v další centralizaci a přesouvání pravomocí, nebo tento projekt vyznačující se jistým deficitem demokracie utne co nejdříve. Necháme se překvapit dalším vývojem. Překvapení to ale nebude příjemné.

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 1. 2012 0:15