Je růst společností vždy dobrým znakem pro investory?

Ne vždy v realitě platí, že růst společností musí být hlavní nastavenou prioritou. Na příkladech v článku si ukážeme, proč tomu tak kolikrát opravdu ve skutečnosti není.

Rychlý růst příjmů a zisků může být jednou z priorit v zasedacích místnostech jednotlivých společností, ale ne vždy jsou tyto priority nejlepší pro akcionáře. Často jsme v pokušení investovat velké částky do rizikových nebo dokonce vyzrálých společností, které bubnují na rychlý růst, ale sami investoři by měli zkontrolovat, jestli jsou vzrůstající ambice těchto společností realistické, nepřehnané a dlouhodobě udržitelné.

Vábení investorů na růst

Přiznejme si, že není těžké podlehnout nadšení s vyhlídkami na růst. Pokud budeme investovat do růstových akcií, je tomu pravděpodobně z důvodu našeho přesvědčení, že tyto společnosti jsou schopny přijmout peníze akcionářů a reinvestovat je za vyšší výnos, než který bychom mohli dostat jinde. Toto jednání má samozřejmě svou opodstatněnou logiku a není špatné.

V tradičním názoru na investování do akcií se říká, že růst prodejních příjmů a vývoj cen akcií jsou neúprosně spojeny jeden s druhým. Investiční guru Peter Lynch ve své knize „One up on Wall Street“ píše, že ceny akcií následují firemní zisky v průběhu času. Tato myšlenka občas uvízne díky skutečnosti, že mnoho investorů hledá široko daleko nejrychleji rostoucí společnosti, které produkují největší zhodnocení v rámci ceny na akcii.

Můžeme si být jistí růstem?

Stále je tu prostor na diskuzi výše zmíněného pravidla. V roce 2002 provedl profesor financí Cyrus Ramezani na California State University analýzu vztahu mezi růstem společnosti a hodnotou pro akcionáře. Do této analýzy bylo zařazeno přes dva tisíce veřejných společností. Profesor Ramezani došel k poměrně překvapujícímu závěru, protože zjistil, že společnosti s nejrychlejším růstem tržeb (průměrný roční nárůst prodeje na úrovni 167 % za více než desetileté období) ukázaly horší vývoj cen akcií, než jejich pomaleji rostoucí konkurenti (průměrný roční nárůst prodeje na úrovni 26 %). Jinými slovy můžeme říci, že super společnosti nedokážou udržet vlastní tempo růstu a zároveň si tak zajistit, aby vývoj cen akcií nebyl spíše v negativním stylu.


Zdroj: www.seekingalpha.com

Vývoj indexu Dow Jones Industrial Average za posledních 40 let

Rizika

Rychlý růst společností vypadá samozřejmě dobře, ale i tak se můžou dostat do problémů, pokud rostou příliš rychle. Je dobré si položit otázky, jestli jsou stále schopné udržet krok s jejich expanzí, plnit včas a bez chyb objednávky, najmout a vyškolit dostatek kvalifikovaných zaměstnanců a podobně. Tlačení na růst tržeb může zanechat rostoucí společnosti v prohlubujícím se problému v rámci získání potřebného množství peněžních prostředků ze samotného chodu společnosti. Riskantní a rychle rostoucí začínající společnosti mohou roky „spalovat“ peníze, než začnou generovat pozitivní cash-flow. Čím vyšší je míra utrácení peněz na zajištění růstu, tím větší jsou šance společností, že budou nuceny hledat další dodatečný kapitál k financování. Pokud však dodatečný kapitál není k dispozici, nebo si ho společnosti nejsou schopné zajistit, je zaděláno na velký problém nejenom ze strany samotných společností, ale bohužel také na straně jednotlivých investorů.

Společnosti se často pokoušejí více a více hledat velké a riskantní obchody, aby se natlačily do alespoň nějakého tempa růstu. Na příkladu si ukážeme telekomunikační společnost WorldCom. V devadesátých letech dvacátého století tato společnost nabírala růst pomocí nákupů málo známých telekomunikačních společností. To však následně znamenalo stále větší a větší akvizice pro zobrazení působivých procentních příjmů v porovnání s minulostí, a s tím spojený růst společnosti. Ve snaze o udržení tempa růstu společnosti Bernie Ebbers (bývalý CEO ve společnosti WorldCom) v dané době souhlasil, že zaplatí monstrózních 115 miliard amerických dolarů za společnost Sprint Corporation. Federální regulátoři nicméně tuto dohodu zablokovali z antimonopolních důvodů. Vyhlídky na růst společnosti se zhroutily, a s tím se zhroutila i hodnota společnosti. Z toho plyne ponaučení, že investoři potřebují pečlivě zvážit udržitelnost úmyslně řízených růstových strategií, jako byla tato.

Buďme realističtí v otázkách růstu společností

Každé z rychle rostoucích odvětví se může dostat do fáze, kdy se z něj stane odvětví s pomalejším vývojem. Některé společnosti nicméně mají stále snahy bojovat o expanzi i dlouho poté, co jejich příležitosti k růstu už dávno zmizely. Pokud manažeři ignorují možnost nabídnout akcionářům dividendy a tvrdohlavě pokračují v nalévání příjmů do expanzí, které však generují výnosy nižší než trh samotný, tak to představuje poměrně špatnou zprávu pro investory samotné.

Vezměme si například společnost McDonald’s, která zažila své úplně první ztráty v roce 2003 a cena jejich akcií se blížila desetiletým minimům. Společnost si dokázala přiznat, že se už dávno nejedná o růstové akcie. Několik let předtím tato společnost pouze krčila rameny v otázkách klesajících zisků a analytici argumentovali, že největší světový řetězec rychlého občerstvení nasytil vlastní trh. Bez ochoty vzdát se růstu společnost McDonald‘s zvýšila počet restauračních zařízení a výdaje na reklamu. Pokus o další expanzi narušil nejenom vývoj ziskového profilu, ale také spolykal pořádný kus z firemního cash-flow, které by mohlo být předáno akcionářům ve formě velkých dividend, ale tomu se tak ve skutečnosti nakonec nestalo.

Generální ředitelé nebo vrcholní manažeři mají povinnost nastavit brzdy na růst společností, pokud je neudržitelný nebo neschopný vytvářet nějakou hodnotu. To může být poměrně těžký krok, protože generální ředitelé obvykle chtějí budovat velká impéria, než si je udržovat na stejné úrovni v čase. Současně jsou často bonusy nebo přímo výplaty managementu společností nějakým způsobem navázány na růst jejich příjmů a zisku, což může způsobit jistá přehlédnutí občas potřebného zatáhnutí za ruční brzdu ve společnosti.

Každopádně nemůžeme vše negativní vysvětlit pouze pýchou a sebevědomím generálních ředitelů. Investiční systém sám o sobě upřednostňuje rostoucí společnosti. Tržní analytici ohodnocují akcie podle jejich schopnosti k růstu a se zrychlujícím se růstem často přidělují nejvyšší hodnocení, což problému zmiňovanému v průběhu celého článku samozřejmě ve výsledku nepomáhá.

Závěr článku

Důvody pro rychlý růst společností se můžou poměrně rychle nahromadit, i když se nejedná zrovna o tu nejpodstatnější prioritu. Společnosti, které sledují vlastní růst na základě nákladové politiky, si také mohou více uškodit. Při hodnocení společností s agresivní růstovou politikou potřebují investoři především pečlivě zvážit, jestli tato politika nepřináší více nevýhod nežli výhod.

Inspirace pro překlad originálního článku od Bena McClureho nalezena na www.investopedia.com/arti­cles/fundamental/03/082003­.asp

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 8. 2013 18:33