Japonský měnový experiment čekají nelehké výzvy

Japonská centrální banka uskutečňuje odvážný měnový experiment, aby podnítila růst inflace. Vyplatí se jí tento plán? A jaká podstupuje rizika?

Japonská centrální banka (BoJ) se pustila do odvážného měnového experimentu, aby docílila svého ambiciózního inflačního plánu. Po téměř 15 letech deflace si předsevzala docílit 2% růstu cenové hladiny. V dubnu se proto zavázala, že každý rok v průběhu následujících dvou let zvýší množství peněz v oběhu (měnovou bázi) o 60 až 70 biliónů jenů (cca 700 miliard dolarů), čímž by se celková nabídka jenů (JPY) měla do dvou let zdvojnásobit. 

Jeny, kam se podíváš

Japonská centrální banka (BoJ) chce tak urputně dosáhnout růstu cenové hladiny, že kromě navýšení množství peněz v oběhu přistoupila i ke změně tzv. transmisního mechanizmu. To znamená, že k dosažení svého cíle (inflace) již nebude používat nástroj diskontní úrokovou sazbu, ale měnovou bázi M1. 

Jak již bylo uvedeno výše, BoJ plánuje uvolnit do oběhu 60 – 70 biliónů jenů ročně. Téměř 70 % z této částky půjde na nákup státních dluhopisů s průměrnou dobou splatnosti 7 let. Banka tak bude poptávat cca 1/3 z celkového ročního státního dluhu. BoJ nakoupí za vytisknuté peníze státní dluhopisy, čímž se dostanou do oběhu nové jeny. Tímto krokem se množství peněz v ekonomice, měřeno pomocí indikátoru měnové báze M1, navýší. Následně vzroste celková zásoba peněz, jejímž výsledkem by měl být růst cenové hladiny. Takovýmto způsobem obecně funguje peněžní transmisní mechanismus, na nějž se BoJ rozhodla přesedlat.

Když rozložíme sumu 70 bilionů jenů, neboli 700 miliard dolarů, (při kurzu USD/JPY = 100) do 12 měsíců, tak získáme hodnotu 58,3 miliard dolarů, což je měsíční objem peněz, který by měl proudit do japonské ekonomiky. Pro srovnání USA nyní uvolňují 85 miliard dolarů měsíčně, což je o 45 procent více než Japonci. Srovnáme-li si tyto dvě země co do velikosti (vyjádřeno pomocí HDP), tak Japonsko vyprodukuje cca 40 % toho co USA. 

Důsledky japonské měnové politiky

Oslabení domácí měny 

Uvolněná měnová politika a potenciální příliv obrovského množství jenů na měnový trh způsobily okamžité oslabení japonské měny. 

Obr.: Vývoj japonského jenu (JPY) vůči americkému dolaru (USD) na denním grafu. JPY od nástupu nové vlády (prosinec 2012) a zavedení expanzivní měnové politiky oslabil vůči USD o více než 20 %. 

Vývoj japonského jenu

Důsledky oslabení jenu

První pozitivní implikace měnové expanze se začínají projevovat na trhu realit. V důsledku nízkých úrokových sazeb roste poptávka po nemovitostech, a to hlavně ve větších městech. Ožívá sektor stavebnictví a pomalu rostou i ceny aktiv na trhu bydlení. Někteří Japonci si uvědomují, že dosáhne-li cenová hladina vytouženého růstu, budou nízké hypoteční sazby minulostí. S růstem cenové hladiny totiž porostou i výpůjční náklady, protože banky nebudou půjčovat peníze za negativní reálné úrokové sazby. 

Slabý jen rovněž podporuje exportéry, protože jejich výrobky se stávají v zahraničí levnějšími a tedy i konkurenceschopnějšími. Ačkoli zisky exportních firem ve výsledku rostou, tyto společnosti zatím nevidí svoji budoucnost natolik optimisticky jako vláda, a proto jsou stále zdrženlivé v podnikání větších investicích (CAPEX). Bojí se spustit velké investiční projekty, protože pořád nejsou přesvědčeny o trvalé ekonomické prosperitě země. Právě nastartování kapitálových investic je klíčem k udržitelnému dlouhodobému ekonomickému růstu. 

Podíváme-li se na opačnou stranu obchodní bilance země vycházejícího slunce, tak zjistíme, že slabá domácí měna přináší ostrovnímu státu i některé hrozby. Jednou z nich je růst cen dovážených energií. Japonsko je po havárii ve Fukušimě a zavření jaderných elektráren výrazně závislé na dovozu energií. Japonci importují nejvíce zkapalněného zemního plynu (LNG), jsou druzí v dovozu uhlí a třetí za USA a Čínou v dovozu ropy. Slabý jen pravděpodobně zapříčiní zvýšení cen energií a spotřebitelé budou negativně reagovat, což by mohlo nastartovanou ekonomiku (v prvním kvartálu 2013 meziročně posílila o 3,5 %) zbrzdit. Slábnoucí jen a rostoucí spotřeba energie vedou k deficitu platební bilance, kterou patrně nevyváží ani zlepšující se export. Deficitní obchodní bilance je sama o sobě negativním znakem pro hodnotu domácí měny (JPY). A tak se Japonsko dostává do začarovaného kruhu. Slabý jen zdražuje dovoz energií, čímž se vytváří deficit obchodní bilance. Ten hodnotu japonského jenu dále oslabuje a ceny energií se ještě více zdražují. 

Japonská centrální banka musela přistoupit k šokujícím krokům a masivnímu uvolňování, aby byla schopna změnit inflační očekávání domácích spotřebitelů, čehož lze docílit jenom razantními a nečekanými kroky. Aby vláda dosáhla svého cíle, musí se jí podařit přeškolit a změnit návyky občanů, kteří žili dlouhé roky v deflaci, což není lehká výzva. Japonci byli posledních 15 let zvyklí odkládat svoji spotřebu, protože u deflace ceny s časem klesají. Tedy koupím-li později, tak koupím levněji. Nyní je potřeba toto chování změnit a lidi přesvědčit, že ceny budou růst, a proto musejí nakupovat nyní a ne až zítra. 

Se změnou spotřebitelského chování a inflačních očekávání úzce souvisí i mzdy. Ty dlouhodobě vykazují pozitivní korelaci s vývojem cenové hladiny. Navíc vyšší platy mohou Japonce ujistit, že inflace je v zemi skutečně přítomna, a proto nemohou svoji spotřebu odkládat na zítřek, kdy bude dražší. 

Kdyby se nakonec japonské vládě přeci jenom podařilo změnit spotřební chování lidí a ti by začali preferovat spotřebu před úsporami, otevřela by se před ní další neznáma komnata.  A tou je, kdo bude poptávat státní dluhopisy respektive dluh státu, když lidé přestanou spořit a začnou utrácet. Japonsko patří mezi nejzadluženější země, jehož dluhu byl v roce 2012 997 bilionů jenů, což je více než 200 % HDP a více než 80 000 USD na hlavu. Je vůbec šance, že takovýto dluh Japonsko někdy splatí?

Zadlužení Japonska

Dosud vytvářely velkou část poptávky po japonském dluhu právě domácí subjekty. Ty neměly motiv při deflaci utrácet, a tak rády investovaly své naspořené prostředky do bezpečných aktiv, které jim při zohlednění negativní cenové hladiny nabízely i celkem slušný reálný výnos.

Cílem současné politiky je odstartovat růst inflace a tím přimět občany více utrácet. Změna spotřebního chování spolu s klesající populací (obyvatelstvo stárne) sníží domácí poptávku po dluhopisech. Nižší nákupní zájem může vyhnat výnosy těchto aktiv nahoru, a to zejména poté, co BoJ ukončí svůj měnový program.  Na výnosy mohou rovněž působit i nové inflační tlaky, jichž chce BoJ docílit.

Průměrná výše inflace v Japonsku byla v posledních letech kolem mínus 0,5 % a 10leté dluhopisy nabízely přes 1 procentní nominální výnos, což je ve výsledku reálných 1,5 %. Nyní plánuje Tokio dosáhnout 2% inflace. Při zachování 1,5% reálného výnosu by musely nominální výnosy dluhopisů vyskočit na 3,5 %. To ve výsledku rovněž znamená nárůst výpůjčních nákladů zadluženého státu o 2,5 % ročně. 

Aktuální výpočty říkají, že narostou-li náklady financování státního dluhu o 1 %, tak to pohltí 23% daňových příjmů. U 2,5% růstu by bylo ve hře přes 50 % daňových příjmů státu, které by byly vynaloženy jenom na placení úroků ze státního dluhu.  

Na tomto místě se nabízí otázka, jestli chce Japonsko skutečně dosáhnout svého 2% inflačního cíle. 

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 6. 2013 12:15