Japonsko je v pasti. Chce růst, ale ani současná investice mu nepomůže

Japonská vláda bude opět stimulovat ekonomiku. Na sociální programy, tvorbu nových pracovních míst a podporu malých a středních firem hodlá vyčlenit 880 miliard jenů, asi 208 miliard Kč.

Japonská ekonomika ve třetím čtvrtletí letošního roku ztrácela. Reálný domácí produkt poklesl o 0,9 procenta meziročně. Důvodů je několik. Především je to silný jen a také bojkot japonského zboží v Číně způsobený sporem o ostrovy Senkaku (čínsky Ostrovy Diaoyudao).  Demonstrovat to mohu na japonském exportu do Číny, který v září poklesl meziročně téměř o deset procent. Oznámení vlády zdvojnásobit prorůstový balíček na 880 miliard jenů (asi 200 miliard korun) přišlo po zveřejnění překvapujících dat z oblasti průmyslu. Japonská průmyslová produkce rostla v říjnu meziročně o 1,5 procenta, ač se čekal pokles o 2,5 procenta. V současné době to tedy spíše vypadá na zlepšení situace v hospodářství ostrovního císařství. Oslabuje i japonský jen. Na konci září bylo možné za americký dolar směnit 78 jenů, nyní je to více než 82. V takové situaci můžeme očekávat zvyšující se japonské exporty, a tím i agregáty HDP.

Výše 200 miliard Kč se zdá jako obrovská, ale pokud bychom to převedli do českých podmínek poměrem HDP, dostali bychom se k částce 7,5 miliardy korun, což je částka, za kterou není možné ani koupit pandury, ani pronajmout gripeny. Taková částka je poměrně malá vzhledem k velikosti japonské ekonomiky. Zvýšení balíčku můžeme chápat spíše jako snahu japonské vlády v čele Yoshihirem Nodou dát občanům před předčasnými volbami signál, že vláda Demokratické strany Japonska je ochotna propad HDP řešit. Takové gesto je asi třeba, uvážíme-li, že podle předvolebních průzkumů čeká vládní garnituru porážka od konkurenční Liberální demokratické strany. Japonsko tak pravděpodobně bude mít už sedmého předsedu vlády za posledních šest let.

Japonsko se vymyká jakémukoliv přímému porovnání s ostatním vyspělými ekonomikami. Ač vládní dluh dosahuje astronomických 230 procent HDP, vedle čehož vypadá i Řecko jako rozumně hospodařící země, platí za tento dluh Země vycházejícího slunce úrokovou sazbu ve výši 0,7 procentních úroků na desetiletých státních dluhopisech. Znepokojivý je i růst tohoto zadlužení. Na konci roku 2008 to bylo ještě asi 170 procent. Zvyšuje se i proporce japonského dluhu vlastněného zahraničními investory. Japonci však stále vlastní 95 procent svého dluhu, což snižuje volatilitu státních dluhopisů (pro srovnání 60 % německého dluhu a 32 % amerického dluhu je vlastněno zahraničními subjekty – zdroj IMF). Japonci si však nemohou dovolit příliš vysokou inflaci, která by sice pomohla exportu oslabením měny, ale zároveň by zvýšila výnosy požadované investory z dluhopisů, což by jejich splacení komplikovalo.

Současný růstový balíček je tak velmi malý na to, aby pomohl, zároveň však nemůže uškodit. Růstové balíčky, které se vlády snaží aplikovat od roku 1990, příliš nezabírají, jen zvyšují zadlužení země. Navíc pochybné je i zaměření balíčku. Investovat do snížení nezaměstnanosti, která se pohybuje kolem 4 procent a na každého uchazeče je k dispozici 0,8 pracovního místa, je zbytečné. Japonsko je však v pasti. Příliš slabý kurz jenu povede k zvyšujícím se nákladům na obsluhu dluhu, a tím přiblíží Japonsko bankrotu. Naopak příliš silný kurz jenu komplikuje Japonsku export. Japonsku dochází čas, a bude tak třeba hledat poměrně nestandardní opatření, aby se z problémů dostalo. Stárnoucí populace bude chtít vybírat své úspory v důchodu, což tlaky na úrokovou sazbu rovněž zvýší. Trvalý přebytek běžného účtu však Japonsku umožní ještě nějakou chvíli být celosvětovou kreditní raritou.