Japonské akcie: varování ostatním, či jen drobná korekce?

Praktici z finančních trhů si lámou hlavu nad drastickým výprodejem japonských akcií. Hlavní index Nikkei stále nemůže najít své dno.

Zatímco akademičtí makroekonomové mohou být vzrušeni tím, že statistickou relevantnost často citované výzkumné práce dvojice Reinhart-Rogoff napadl nositel Nobelovy ceny P. Krugmann, praktikům z finančních trhů nezbývá, než si lámat hlavu nad drastickým výprodejem japonských akcií. Hlavní akciový index Nikkei v posledních třech seancích stále nemůže najít dno a ztrácí již okolo 11 %.

Dříve než začneme lamentovat nad aktuálním výprodejem japonských akcií, měli bychom všem investorů, jež nejsou “dlouzí” v Japonsku připomenout, že japonský index Nikkei letos i po současné korekci roste o 37 %. To je suverénně nejlepší výsledek ze všech hlavních akciových trhů. Jinak řečeno oněch 11 % dolů, o které japonské akcie zahučely, je jen drobná korekce v letos nevídaném býčím trendu.

Výprodej japonských akcií, který fakticky odstartoval šéf americké centrální banky Bernanke tím, že zmínil možnost velmi decentního přitažení měnové politiky během několika následujících měsíců (pokud to trh práce dovolí), však možná ukazuje na nový fenomén. Ten budou muset brát v potaz jak trhy, tak především tvůrci hospodářské politiky. Jde o nárůst volatility spojený s komunikací exitu z dnes tolik oblíbené (expanzivní) politiky centrálních bank, jež spočívá v nákupech aktiv do jejich bilancí. Japonsko je v této politice rozhodně nejagresivnější a zřejmě i proto jsou ceny japonských aktiv tak senzitivní na jakékoliv výroky směřující k možnosti, že by centrální banky mohly sundat nohu z měnového pedálu.

Každopádně pro ostatní trhy by současné chování japonských aktiv mělo být dostatečnou výstrahou, byť např. Paul Krugmann, kterým jsme tento úvodník začali, jej v podstatě bagatelizuje a dodává, že agresivní nákupy Bank od Japan se nakonec ukáží být tou nejsprávnější politikou.