Počasí neovlivníte, ale můžete s ním obchodovat přes deriváty

Finanční trh nabízí deriváty na počasí, které pokrývají celou škálu faktorů od sněhových srážek, mrazu, horka, dešťových srážek až k hurikánům. Vysvětlíme si, jak fungují.

Počasí je element, který by si většina z nás nikdy nespojila s investováním či hedgingem. Přesto však tyto specifické kontrakty na kapitálových trzích existují a tento článek slouží k jejich základnímu představení.

Společnosti dělají bezpočet rozhodnutí od náboru nových zaměstnanců až po ocenění výrobků, které ovlivňují jejich výkonnost. Přesto je tu jeden velmi důležitý faktor, který stále ovlivnit nemohou – počasí. Samozřejmě zemědělci jsou závislí na matce přírodě, aby mohli dosahovat zisku. Stejně tak například města a obce musí platit za odklízení nebývale velké sněhové nadílky v zimě. Příkladů by se však nepochybně našla celá řada.

Až do poměrně nedávné doby tu bylo jen pár prvků, které mohly individuální společnosti a orgány veřejné správy využít, aby snížily expozici k rizikům spojeným s počasím. Mohly například uzavřít pojištění proti nepřízni počasí, což se týkalo v rámci pojistných událostí spíše relativně málo častých nebo katastrofických událostí. Co trh jako takový neměl, byl způsob, jak se zajistit proti menším výkyvům a ne přímo proti těm velkým a málo častým. To se však změnilo s příchodem prvních derivátů na počasí, které se obchodovaly mimoburzovně (OTC = over-the-counter) v roce 1997. Tyto kontrakty, které se skládaly z futures nebo opcí založených na těchto futures, poskytnuly firmám zabezpečení pro případ sezónních klimatických podmínek, které mohly negativně ovlivnit jejich bezproblémové fungování.

Tato fáze netrvala moc dlouho, protože trh zareagoval ve velkém stylu. V roce 1999 začala burza Chicago Mercantile Exchange (CME) listovat produkty napojené na počasí a poskytnula plynulejší trh pro tyto transakce. Dnes jsou miliardy dolarů v těchto derivátech obchodovány každý rok, a to jak přes nestandardizované OTC trhy, tak i přes standardizované burzovní trhy. Deriváty na počasí se staly v průběhu času klíčovým nástrojem řízení rizik pro energetické společnosti, pojišťovny, vlády států a dokonce i penzijní fondy.

Rozebrání derivátu

Trh nabízí deriváty na počasí, které pokrývají celou škálu faktorů od sněhových srážek, mrazu, horka, dešťových srážek až k hurikánům. A díky CME mohou společnosti nakoupit nebo prodat kontrakty rozdílné doby trvání (týdny, měsíce nebo vybrané roční období) pro spousty měst po celém světě. Abychom pochopili, jak deriváty na počasí fungují, pojďme se podívat na jeden z nejběžnějších typů – kontrakty založené na teplotách. Tyto futures nebo opce umožňují kupujícímu v dlouhé pozici vydělat v případě, že bude počasí mnohem extrémnější, než jak je obvyklé řekněme v průměru. Jak to obchodníci mohou přesně změřit? V tomto případě jde o počet stupňů rozdílu v rámci „topných“ dnů (HDD = Heating Degree Days) nebo „chlazených“ dnů (CDD = Cooling Degree Days) za dané časové období.

Heating Degree Day je den s rozdílem mezi průměrnou denní teplotou a základní teplotou, což je obvykle 65 stupňů Fahrenheita nebo přibližně 18 stupňů Celsia. Pokud je průměrná teplota pro 15. ledna 25 stupňů Fahrenheita v určitém městě, pak je rozdíl oproti základu 40 stupňů Fahrenheita (= 40 HDD se musí přidat pro dosažení základní hodnoty). Tato hodnota je důležitá, protože slouží jako určitý „zástupce“, který nám říká, kolik je potřeba energie pro vytápění domů, kanceláří a dalších nemovitostí. Úroveň HDD za celý leden získáme součtem jednotlivých HDD na denní bázi posbíraných v průběhu právě tohoto měsíce. Jak určitě správně očekáváme, CDD je přesným opakem. Pokud je průměrná teplota v dané lokaci 85 stupňů Fahrenheita 6. června, tak to představuje rozdíl oproti základu 20 stupňů Fahrenheita (= 20 CDD se musí odečíst pro dosažení základní hodnoty). Pro města v Evropě a Asii však CME používá takzvanou kumulativní průměrnou teplotu (CAT = Cumulative Average Temperature), a to spíše než například ukazatel CDD pro letní měsíce v daném kalendářním roce či HDD pro měsíce zimní.

Realizační cena (strike price) je tak konkrétní číslo HDD či CDD v určitém městě. CME má kontrakty na 24 metropolitních oblastí ve Spojených státech amerických a mnoho měst v Kanadě, Evropě, Japonsku a Austrálii. Pokud je počet HDD a CDD dnů větší než nastavená realizační cena, pak obdrží držitel kupní opce výplatu.

CAT futures kontrakty na počasí pro Evropu (CME)
Autor: Firstenercastfinancial.com

CAT futures kontrakty na počasí pro Evropu (CME)

Výpočet výplaty plynoucí z kontraktu

Stanovení potencionální výplaty plynoucí z daného derivátu je poměrně jednoduché. Každý kontrakt spojený s teplotami má konkrétní částku v dolarech za jeden HDD nebo CDD. Pokud by se jednalo například o derivát na déšť, tak by dolarová částka odpovídala každému palci (= 2,54 cm) srážek. Jednoduše tak vynásobíme toto číslo v dolarech počtem HDD nebo CDD dnů nad/pod realizační cenou, což je zřejmé ze vzorečků pro dlouhé pozice popsané níže.

Výplata (nákup kupní opce) = $ za jednotku * [HDD či CDD hodnota – realizační cena]
Výplata (nákup prodejní opce) = $ za jednotku * [realizační cena – HDD či CDD hodnota]

Jako příklad si uvedeme Small University, což je pro tento účel fiktivní instituce umístěná kousek od Chicaga. Každý rok musí škola platit účty za elektřinu díky mnoha budovám umístěným v rámci kampusu. Takže na ochranu proti nezvykle krutým zimám si kupuje kupní opci na HDD na měsíc leden. Kontrakt má realizační cenu ve výši 600 HDD, ale zrovna v tomto roce Chicago zažilo 750 HDD z důvodu mimořádně chladného počasí. Dolarová částka za jednotku HDD je v tomto případě $500. Pozice univerzity tak skončí v kladném výsledku ve výši $75 000 (= $500 * [750 – 600]), od čehož se odečte náklad na opční prémii.

Samozřejmě zde existuje riziko pro ty, kteří zaujmou dlouhou pozici na těchto derivátech. Pokud je výplata nulová nebo nepokrývá náklad spojený s opční prémií, pak daný subjekt utrpí ztrátu z této pozice. V tomto případě se nejedná o nic jiného, než co by se stalo při uzavření pojistné smlouvy. Ve finále nebudeme nutně v plusu, ale máme jistotu, že jsme pokrytí, pokud by se stalo něco neočekávaného a my bychom to skutečně potřebovali.

Pro každou dlouho pozici u opce je tu vždy protistrana, která sází na přesně opačný vývoj počasí přes prodej kupní (call) opce nebo nákup prodejní (put) opce. V některých případech existují subjekty, které se nechtějí zajistit proti extrémnímu počasí, ale preferují zajištění proti počasí mírnému. Například prodejci topného oleje vydělají méně peněz, pokud v zimě není příliš chladno. Můžou se tak rozhodnout pro nákup prodejního HDD kontraktu, který se jim ve finále vyplatí, pokud je počet HDD nižší než realizační cena. Případně také spekulanti, kteří si myslí, že je zbytek trhu zaujatý ve prospěch nepříznivého počasí, mohou otevřít krátké pozice na počasí. Pokud by prodali kupní opci, která by nikdy nebyla realizována, tak by získali do vlastní kapsy výnos v podobě zaplacené opční prémie ze strany kupujícího opce.

Výzva spojená s oceněním

U většiny derivátů je podkladové aktivum (například cena akcie, kurz měny, úroková míra, cena komodity) obchodovatelné. A protože je hodnota aktiva známá, je tady poměrně snadné dát „cenovku“ na futures a opční kontrakty. Nikdo však neprodává teploty nebo dešťové srážky, proto je vložení peněz na danou pozici v těchto případech do jisté míry nejasnou záležitostí. Než se rozhodneme, zda nám dává derivát smysl, měli bychom si odpovědět na dvě základní otázky. První otázka je, jaký výstup spojený s počasím očekáváme. Mohlo by se zdát poměrně snadné přijít s průměrem za použití historických dat, ale i tento postup může být složitý. Může být 30letý index CDD hodnot dobrým ukazatelem nadcházejícího léta nebo bude lepší dát pro reálnější změření přednost krátkodobějším a aktuálnějším hodnotám?

Kromě toho musí subjekty přijít na to, jaký bude mít výstup spojený s počasím dopad na jejich vlastní finanční výkonnost. Z tohoto důvodu jsou nejúspěšnějšími účastníky na trhu ti, kterým se podaří vybudovat robustní statistické modely, přes které dokáží na tyto otázky odpovědět přesně. Například velké energetické společnosti můžou mít vlastní analytický tým nebo najatou externí firmu, která jim pomáhá s příslušným oceněním kontraktů.

Závěr

K dnešnímu dni byly společnosti napojené na byznys s energiemi a pojišťovnictvím hlavními hráči na trhu s deriváty na počasí. Nicméně, objevují se náznaky, že tyto kontrakty budou i nadále pokračovat v růstu a oblibě mezi dalšími odvětvími, na které dopadá vliv počasí. Může se jednat například o odvětví cestovního ruchu, pohostinství či zemědělství. Při vhodném použití těchto derivátů se mohou jednotlivé společnosti zajistit proti neobvyklým a neočekávaným výkyvům počasí, které se tak neodrazí do velkých ztrát v účetních výkazech.

Inspirace pro překlad originálního článku od Daniela Kurta.