Pánové, nechci se vás dotknout a nic, co teď napíšu, nemyslím osobně proti vám, ale vy oba zjevně vykazujete myšlenková schémata typická pro „gold bugs“ :o).
Domnívám se, že očekávat od zlata ve fyzické formě nějaké zajištění, udržení trvalé hodnoty, apod…je dojemně naivní.
Důvody proč jsem o tomto přesvědčen, jsou životní zkušenosti mých předků. Např. můj děda se narodil ještě za Rakousko-Uherska v na tehdejší dobu dobře finančně zabezpečené pražské rodině. Za první světové vlakem jezdil se svou maminkou (mou prababičkou) na vesnici za sedlákem tajně na černém trhu nakupovat potraviny – prababička za tyto potraviny musela platit svými zlatými šperky! Prababička to musela dělat aby zajistila aspoň nějakou obživu pro rodinu. Hodnota zlata a briliantů v té chvíli klesla na úroveň flákoty masa! Z těch dob si můj děda vypěstoval přesvědčení o tom, že zhroucení trhů a vykolejení doby ze standardních zaběhnutých pořádků znamená pro obyvatele měst obrovskou bídu a jakštakš důstojný život je možné zařídit jedině na vesnici – dle jeho názoru formovaným jeho zážitky z dětství jedině lidé, kteří mají svůj vlastní rodinný domek se zahradou na které je možné pěstovat slepice, králíky, brambory, apod…mají šanci i za takové „vykloubené“ doby na důstojný život. Zlato je jim v takové době málo platné.
Můj druhý děda – stručně. I on byl z poměrně bohaté rodiny, kde bylo k dispozici dostatek zlata, šperků, i cenné obrazy, apod… narodil se v židovské rodině a tak značná část jeho příbuzných byla během WWII vyvražděna a jejich majetky byly rozkradeny… držení zlata ve fyzické je od tohoto osudu nijak ochránit nedokázalo. Jistě sami uznáte, že představa toho, že vybaveni zlatými cihličkami půjdou na gestapo a budou tamní gestapáky podplácet zlatem aby je nechali na pokoji, je celkem bizarní.
Navíc předkládám k úvaze následující domněnky: Zkuste se zamyslet nad poměry doby ve které se zhroutí trhy a měny. Státy v takové situaci nejspíš zavedou tvrdé policejní poměry – nastolí klasický policejní stát ve kterém bude vše regulováno, kontrolováno, špiclováno a tvrdě trestáno. Co si za takových podmínek s fyzickým zlatem počnete? Jak s ním v praktické rovině naložíte? Co si za něj pořídíte? Dále, jako správní „gold bugs“ jistě také počítáte s tím, že po zhroucení trhů a měn dojde ke státnímu zákazu vlastnictví investičního zlata (nedomnívám se, že by nějaký stát někdy šel až tak daleko, aby zakazoval i vlastnictví zlatých osobních šperků :-P ). Co budete dělat pak? Pokud zlato někde zakopete, tak ho tam sice budete mít zakopané (budete se muset tiše modlit aby ho někdo jiný neobjevil a nevykopal :-P) ale v praktické rovině vám bude k ničemu. A pokud s ním budete obchodovat, tak to půjde jen na černém trhu a vy se budete vystavovat riziku trestů, které ve vykloubené době jistě budou extrémně drsné. Zkuste se zamyslet např. nad rizikem odbojářů, kteří za WWII v okupované Evropě tajně pomáhali spojencům – domnívám se, že obdobném riziku byste byli vystaveni i vy, kdybyste chtěli ve vykloubené době jakkoliv obchodovat se zlatem. Jediný rozdíl, který zde vidím, je v tom, že vaše činnost by, na rozdíl od činnosti těch odbojářů, postrádala jakýkoliv etický rozměr. Vy byste se, na rozdíl od těch odbojářů, riziku vystavovali jen proto, abyste tím získali nějaký hmotný prospěch.
Toto je pár namátkou vybraných důvodů proč se domnívám, že myšlenková schemata „gold bugs“ jsou dětinská a naivní. Nicméně, je jisté, že pokud vás těší část svých financí dlouhodobě umrtvovat ve zlatě, tak je to OK – hodnotu samu o sobě má totiž i radost, kterou vám takovéto „investování“ dělá, ale očekávat od toho nějaké zajištění, to je skutečně..... :-P
Mimochodem, rodinu mého otce to v roce 68 v Československu tak nějak přestalo bavit. Děda po sovětské okupaci přestal vidět v Československu budoucnost (stručně řečeno) a tak s téměř celou svou rodinou odešel „za zelenější trávou“ nakonec až do USA. V té době mu bylo už 50 let a on odešel doslova s holým zadkem. Ve své nové vlasti začal v padesáti letech zcela od nuly! Ovšem díky tomu, že byl vybaven slušnými znalostmi (v ČR pracoval jako šéf-projektant, plynně hovořil cca. šesti jazyky,…), tak sobě i mojí babičce dokázal znova vybudovat celkem kvalitní existenci. Nebylo to nic okázale opulentního, nicméně svou poslední třetinu života děda s babičkou prožili lépe než drtivá většina lidí, kteří zůstali v socialistickém táboře pokroku a míru :-P Děda sice musel pracovat až do cca. pětasedmdesátky, což ovšem vzhledem k jeho sklonům k workoholismu nebyl pro něj až takový problém, ale za vydělané peníze si mohli zařídit pěkný byt, kupovat kvalitní auta, procestovat celý svět, prostě žít tak jak to rozvinutá západní společnost umožňuje…a proč ten poslední odstavec vlastně píšu? – Žádné zlato k tomu nepotřeboval. Úplně mu stačily znalosti, které nosil ve své hlavně a jeho sklony k workoholismu (škoda, že ty jsem po něm vůbec nepodědil :-P).
