Islandská revoluce končí. Vrací se vláda, za které stát zkolaboval

Na konci dubna se na Islandu konaly parlamentní volby, v nichž vyhrála opoziční strana pravého středu, která zemi přivedla před pěti lety ke krachu.

Vyčerpáni Islanďané z nekončících úsporných programů a otráveni z neustálých slibů o snížení státního dluhu již nedali druhou šanci vládnoucím sociálním demokratům. Ačkoli středolevá strana Jóhanny Sigurdardóttir vyvedla zemi z hluboké krize způsobené kolapsem bankovního systému, tvrdá úsporná opatření nebyla voliči podpořena. Vládnout tak přicházejí politici Strany nezávislosti, jejichž politika stála za finančním kolapsem v roce 2008, který srazil zemi plnou ledovců a vulkánů do kolen během několika dnů.

Vývoj podílu dluhu k HDP v procentech. Po krizi tento poměr výrazně rostl, a to nejen díky růstu zadlužení, ale i v důsledku výrazného poklesu HDP na ostrově. Průměr tohoto ukazatele zadlužení státu je v EMU 90 procent.

Pravicoví politici po 4 letech levicové vlády přišli s hesly o nové cestě, ochraně sociálních práv, zlepšení životní úrovně a tvorbě nových pracovních míst, na což voliči tradičně slyší. Hospodářské oživení chce vítězná Strana nezávislosti (pravého středu) zajistit snížením daní, podpořit vládní investice, vytvořit nová pracovní místa a pomoc zadluženým domácnostem. Ty utrpěly velkou ránou, když výrazně vzrostly jejich hypotekární náklady po vypuknutí krize na ostrově. Mnozí obyvatelé měli navázanou výši hypotekární úrokové sazby na inflaci, jež po bankovním kolapsu vystřelila do nebes. Na druhé straně ceny nemovitostí po krizi výrazně klesly.

Vývoj inflace vyjádřené roční změnou indexu spotřebitelských cen (CPI) v procentech). S růstem inflace výrazně rostly úrokové náklady hypoték, které byly inflačně indexovány. 

Novým premiérem by se měl stát Bjarni Benediktsson (43) lídr vítězné Strany nezávislosti, bývalý profesionální fotbalový hráč a muž, který pochází z bohaté rodiny se širokými obchodními kontakty.

Vítězná Strana nezávislosti vybojovala 26,7 % preferenčních hlasů a obsadí tak 19 křesel z 63 celkových v islandském parlamentu. Liberální Pokroková strana dosáhla na 24,4 procent, což ji dává právo rovněž na 19 míst v parlamentu. Bývalí vládci v podobě sociální demokracie museli uznat potupnou porážku v podobě 13 % hlasů, což znamená, že od minulých voleb ztratili přes polovinu voličů. Benediktsson se vydá s největší pravděpodobností cestou silné vlády a vytvoří koalici s Pokrokovou stranou, která se již několikrát v minulosti stala politickým spojencem.

Vítězná Strana nezávislosti byla členem každé vlády v letech 1929 až 2009, což znamená, že se podílela na privatizaci bank, liberalizaci finančního sektoru a také pádu systému. Benediktsson se rovněž tvrdě opřel do zahraničních věřitelů padlých bank, že neodejdou ze země bez akceptace masivních odpisů, které mohou dosáhnout až 75 procent. Vysoké odpisy a refinancování korporátních dluhů by mohlo uvolnit přísná kapitálová pravidla, která na Islandu platí, a to již do 18 měsíců, soudí Benediktsson. Kapitálové kontroly platí na ostrově od vypuknutí krize až do současnosti. Jenom díky nim měla tamní měna (islandská koruna ISD) šanci přežít. Po liberalizaci trhu kapitálu ji pravděpodobně čeká volitelnější obchodování.

Obr.: Vývoj eura vůči islandské koruně (EUR/ISK). Po krizi v roce 2008 ISK výrazně oslabila.

Sociální demokracie se sice cítí ukřivděně, protože se jí povedlo stabilizovat zemi po kolapsu, avšak již nedokázala dosáhnout prosperity. Islanďanům tak nezbývá nic jiného, než věřit, že vstupují do nové éry života. Výsledek voleb však přinesl ještě jednu zprávu, kromě nespokojenosti se sociálně-demokratickou politikou. Islanďané tak jakoby odmítli členství v Evropské unii, které obhajovali právě socialisté.

Island, kde žije pouhých 320 000 lidí, se již pravděpodobně poučil ze svých chyb a nechystá se znovu půjčovat komukoli na cokoli. Islanďané mají po krizi nevyřešené účty s Nizozemskem a Velkou Británii, jež požadují po ostrově náhradu škody za občany, kteří měli uložené úspory v zkrachovalých islandských bankách. Právě rozdílné pohledy na tuto problematiku i uvnitř jednotlivých politických islandských stran jsou příčinou odporu k vytvoření jakéhokoli spojenectví s kontinentální Evropou, která by po nich mohla chtít finanční participaci na splácení nejen svých chyb, ale dokonce i na pomoci jiným státům, jak je již v Evropě zvykem.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 5. 2013 11:11