Írán drží ropné trumfy

Ceny ropy se v posledním týdnu dočkaly na světových trzích růstu. Vděčí za to několika faktorům, nejčastěji se skloňuje Čína, spolupráce Saúdské Arábie s Ruskem a těžba OPEC.

Ceny ropy se v posledním týdnu dočkaly na světových trzích růstu. Vděčí za to několika faktorům, nejčastěji se skloňují tyto tři. Zaprvé: Čína popáté v řadě snížila požadavek na podíl minimálních rezerv pro komerční banky, což je krok, který má podpořit růst tamní ekonomiky. Zadruhé: Saúdská Arábie oznámila, že pracuje s Ruskem, Venezuelou a Katarem na plánu zmrazení těžby, a to na lednové úrovni, která dosáhla 32,65 milionu barelů denně (bpd). A zatřetí: únorová těžba kartelu OPEC klesla podle průzkumu agentury Reuters oproti lednu na 32,37 bpd.

Ani jeden z kroků ale zatím nemusí být pro dlouhodobý růst cen ropy dostatečný. Skutečná kondice čínské ekonomiky zůstává dál velkou neznámou a lednová úroveň těžby OPEC byla na rekordní úrovni (převis nabídky nad poptávkou trvá od roku 2014) a Saúdská Arábie tak zjevně nechce ustoupit v cenové válce americkým břidličným těžařům, jejichž produkce sice klesá, ale jen velmi pozvolna. A únorový pokles těžby byl do značné míry zapříčiněn závadami a servisními pracemi v Iráku, Nigérii a ve Spojených arabských emirátech.

Dohodu některých států OPEC a Ruska bude navíc pravděpodobně narušovat Írán. Po dohodě o omezení tamního jaderného programu plánuje země zvýšit svou produkci v následujících pěti letech ze současných 3,1 milionu bpd na úroveň před zavedením sankcí, tedy 4,6 milionu bpd. Íránští představitelé sice uvítali plány OPEC zmrazit těžbu, ale hned vzápětí dodali, že považují za „vtip“, že by se na tomto kroku měla jejich země podílet. Náměstek ministra pro ropný průmysl Zamaninia v rozhovoru pro CNN řekl, že na sebe Írán nebude dobrovolně uvalovat sankce poté, co byly jedny zrušeny.

Na rozdíl od ostatních ropných mocností nedělají nízké ceny ropy Íránu až tak velké starosti. Rozpočet země mohl donedávna kvůli sankcím počítat jen s omezenými ropnými příjmy a není na nich natolik závislý. Navíc je součástí dohody ohledně jaderného programu i uvolnění přibližně sta miliard dolarů, které měl Írán zmrazené na účtech v zahraničních bankách. Írán tak není do omezování své produkce tlačen a bude ji zvyšovat, aby vylepšil svou pozici před případnými dalšími jednáními uvnitř kartelu. 

Vliv hraje i fakt, že Írán a Saúdská Arábie jsou dlouholetí regionální rivalové, jejichž vztahy jsou v posledních měsících vysoce napjaté. Íránci tak rozhodně nebudou horlivě přicházet s rozhodnutími, která by Saúdům pomohla. Už jen kvůli tomu, aby si zachovali tvář před domácím veřejným míněním.

Zrušení sankcí a rozvíjející se íránský (nejen) ropný průmysl je velkým lákadlem i pro české firmy. Měly by si ale pospíšit, protože kolem Íránu, který k rozvoji hospodářství zahraniční investice potřebuje, krouží už jiné země, především Itálie a Francie. Když v lednu obě země navštívil Íránský prezident Hasan Rúhání, uzavřeli zde Íránci obchodní dohody celkem za 31 miliard eur.