IPB: neslavný konec lva ve světě financí

Jedna z největších bank a zároveň jedna z největších kauz porevolučního období stála daňové poplatníky 160 miliard korun.

IPB, nebo taky Investiční a Poštovní banka, vznikla sloučením, jak již z názvu vyplývá, Investiční banky a Poštovní banky v roce 1993. V témže roce se stát zcela nepochopitelně (nebo záměrně?)  neúčastnil navyšování základního kapitálu banky, a tak Česká republika ztratila v bance majoritní podíl. Ze čtveřice velkých bank (Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka, IPB) tak byla jedinou bankou, která byla vlastněna soukromým kapitálem, což mělo mít v následujících letech tristní následky. Čtěte také: Podvod po česku: Knižní velkoobchod Miroslava Macka

Cesta ke dnu

IPB byla bankou, která přes své dceřiné společnosti a investiční fondy ovládala velkou část průmyslu a stejně tak měla obrovské úvěrové portfolio, přičemž příjemci úvěrů byla velká většina tehdy významných průmyslových podniků (konkrétně např. Škoda Plzeň Lubomíra Soudka, Chemapol Václava Junka, Poldi Kladno Vladimíra Stehlíka a další). Čtěte také: Deblokace ruského dluhu je dobrý kšeft pro Rusko

Velká většina úvěrů nebyla splácena, a tak banka postupem času zabředala do stále větších existenčních potíží. Významným milníkem pro budoucnost banky měl být prodej minoritního podílu českého státu v IPB ve výši 36,29 % akcií IPB japonské finanční skupině Nomura, a to za 3 miliardy korun.

V roce 1998 se k moci na základě opoziční smlouvy dostává sociální demokracie pod vedením Miloše Zemana, který odmítá další sanaci bank. Nicméně to není reálné. Klausovské privatizace zanechaly v největších českých bankách tak velké množství špatných úvěrů, že před jejich privatizací bylo nutné nejprve tyto úvěry vyvést mimo banky. K tomu posloužila Konsolidační banka, která v následujících letech takto nabyté úvěrové portfolio likvidovala. Samozřejmě na tom tratil daňový poplatník. Sanace bank se však netýkala IPB, neboť v ní stát majoritu neměl. Čtěte také: Kupónová privatizace a Jaroslav Lizner, oběť či pachatel?

Nomura samotná se nikdy nezavázala k tomu, že do IPB vstupuje jako strategický investor. Naopak, nedlouho po nabytí podílu na IPB byl tento podíl převeden na dceřinou společnost Nomury Saluka Investments B.V. se sídlem na Kajmanských ostrovech. Následně byly ze struktur IPB vyvedena bonitní aktiva, v prvé řadě v rámci akce České pivo se jednalo o Plzeňský Prazdroj. Ten byl obratem výhodně prodán jihoafrické pivovarské skupině SAB. V okamžiku vstupu do Nomury do IPB však již bylo veřejným tajemství, že banka je ve velmi špatné situaci.

Naoko měl být tento problém částečně vyřešen navýšením základního jmění banky formou emise podřízených dluhopisů. Dlužno dodat, že celá akce v hodnotě 6 miliard korun se uskutečnila, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti byly tyto podřízené dluhopisy investory nakoupeny za peníze, které byly získány jako úvěr z IPB.

Jak z něčeho udělat nic

Situace dále eskalovala. V roce 2000 jednala Česká národní banka (ČNB) se dvěma potencionálními investory. Jedním z nich byla belgická banka KBC, která tehdy již vlastnila ČSOB a měla ve svých plánech výrazné posílení retailového bankovnictví. K tomu se jí IPB velmi hodila, neboť po České spořitelně měla asi nejlepší síť poboček. Čtěte také: České skandály: V České lotynce měl vyhrát každý, všichni prohráli

V červnu 2000 dochází k bankovnímu runu na IPB. Denní výběry hotovosti dosahují 5 miliard korun a reálně hrozí, že banka padne a spolu s ní se dostane do ohromných problémů celé české hospodářství.

V pátek 16. června 2000 do sídla banky vtrhne po zuby ozbrojené komando Útvaru rychlého nasazení, které teatrálně demonstruje změnu poměrů a uvádí do banky nuceného správce ČNB. A již následující pondělí 19. června je rozhodnuto: ČSOB se dohodla s nuceným správcem IPB, ČNB a ministerstvem financí na převzetí kontroly v IPB. Stát, resp. ČNB, dává záruky za všechny bankovní úvěry, a současně je podnik za korunu převeden ČSOB. Z IPB se stává prázdná slupka s názvem IP Exit, a.s.

Následuje kolotoč bezpočtu mezinárodních arbitráží mezi KBC, ČSOB, Nomurou, jejími dceřinými společnostmi a českým státem. Jedním ze zásadních rozhodnutí arbitrů bylo, že český stát chyboval v případě IPB tím, že oddlužil všechny ostatní velké banky, tedy Českou spořitelnu, Komerční banku a ČSOB, v nichž měl majoritní podíl, a IPB pominul. Toto bylo arbitry považováno za zásadní pochybení bez ohledu na kroky, které v kauze IPB Nomura podnikla, tedy zejména vyvedení pivovarů mimo IPB. Čtěte také: Vládní krize: statisíce zakrývají miliony, média to nevidí?

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 5. 2011 21:05