Investování před sto lety? Žádná sláva. Současnost je podobná

Kdo před téměř sto lety v Československu věřil úsporám na vkladní knížce, přišel později o vše v měnových reformách. Podobně je na tom burza: je jako ostrý nůž, který je užitečný, ale můžete se pořezat.

Kdo měl akcie nebo dluhopisy, dopadl podobně – zapůsobil válečný rozvrat, poválečné zabavování a inflace. Listováním v antikvariátních knihách můžeme zjistit, že v oblasti financí je dnes leccos velmi podobné jako před sto lety. Lidé suší peníze na vkladních knížkách, i když by je třeba mohli i výhodně investovat. Co se ale změnilo, je terminologie, dnes stěží někdo hovoří o cenném papíru jako o efektu, o medvědím trhu a klesající cenové tendenci jako o baisse, o dluhopisu jako o titru.

Stále platí, že burza je rejdiště, na kterém se prohánějí peníze, třeba i ty naše. Stejně jako tehdy se zde investuje a spekuluje, za peníze se zde kupují finanční instrumenty, které mají peníze pomoci vydělat a financovat hospodářství.

O výhodách investic do cenných papírů hovořili už prapradědové dnešních vysokoškoláků: Cenné papíry vůbec jsou nejpohodlnějším způsobem, jak ukládati kapitál. Co starostí a zlosti způsobuje správa majetku nemovitého, např. domů neb zemědělského majetku, kdežto jak poměrně snadné, mnoho času ani výloh nevyžadující jest spravování jmění, složeného z efektů při výnosu stejném anebo, dokonce vyšším!

Ukládání peněz za první republiky

Výše citovaný odstavec byl publikován v roce 1924 ve sborníku prací předních československých autorit s názvem Bursa a bursovní obchody. Sborník měl dát podnět k tříbení samostatného úsudku, jenž jest pro úspěch ve věcech finančních nezbytným předpokladem. Měla to být pomoc proti ukvapenosti a organisovaných spekulačních svodů, inspirovaných cizím zájmem a kapitálem. Mezi řádky se tu psalo o myšlení na zadní kolečka, hledání fundamenty podložených investic, které člověka a jeho rodinu zajistí do budoucna.

Antonín Pimper, redaktor Národních listů, o ukládání přebytků rodinných rozpočtů a souvisejících investičních možností tehdy napsal: Ukládání peněz zdá se býti na první pohled věcí velmi jednoduchou, máme-li ovšem na zřeteli jednu formu investice. Těchto možností je však více a proto čím kulturně a hospodářsky vyspělejší stát, tím lépe dovedou jeho občané uložiti své národní jmění. V hospodářství mezinárodním mají úspory jednotlivých národů veliký význam, neboť bez nich nebylo by možné průmyslové a obchodní podnikání. Ukládání peněz, třeba se jednalo o úspory těch nejchudších, má různé formy, při čemž vždycky jsou rozhodující dvě zásady a sice: jistota a výnosnost vkladu.

Pečlivým přečtením sborníku se čtenář dozví, že v prvorepublikovém Československu existovaly tři hlavní formy ukládání peněz – vkladní knížky bank, spořitelen a záložen a cenné papíry v podobě dluhopisů a akcií. Masově oblíbené byly vkladní knížky, cenné papíry byly upozaděny. Jenže volatilita, kolísání kurzů vyvolávalo obavy a lid byl konzervativní, cenným papírům se vyhýbal jak čert kříži.

Tři formy ukládání peněz


Autor: Radovan Novotný

Jak se ukládají peníze

Editor citovaného sborníku Bohumil Kočí v předmluvě čtenáře upomínal, že při ukládání peněz sluší především pamatovati na československé státní papíry, domácí ukládací a akciové hodnoty, tak, aby stát v těžkých svých úkolech byl náležitě podpořen a výsostný vliv na čsl. výrobní a finanční prostředky přecházel pevně na české držitele.

Redaktor Národních listů Antonín Pimper ovšem ve svém příspěvku upozornil, že československé státní dluhopisy tehdy moc na dračku nešly: Papír státní nemá na př. u nás stejnou popularitu a důvěru jako zástavní list hypoteční anebo komunální dluhopis, což se také projevuje v kursech. Pro některé majitele cenných papírů ukládacích je až doposud směrodatnější záruka zemská anebo záruka obce neb domu, na něž zápůjčka byla povolena, nežli záruka státní, ačkoli dnes, kdy máme samostatný stát, má záruka země při všech dluzích význam podřízený. Kursové rozdíly, které nastaly různým hodnocením cenných papírů se stejným zúročením, staly se zejména po válce velmi nápadnými. Že by domácí investoři šest let po vzniku nové republiky svému státu nevěřili a obávali se půjčit mu?

Jak napsal Pimper, lidé prostě upřednostňovali vkladní knížky: Ve státech západních, které jsou hospodářsky vyspělejší, nesvěřuje občanstvo tak veliké kapitály peněžním ústavům, neboť samo zná různé formy výhodných a jistých investic. U nás tento zjev vidíme jen spoře, a proto největší část úspor soustřeďuje se u peněžních ústavů. Bankám, spořitelnám, záložnám a družstvům připadá pak úkol, aby tento národní kapitál spravovaly a dovedly jej pokud možno výhodně a jistě uložiti.

Připomeňme, že tehdy nebylo žádné pojištění vkladů a banka, spořitelna nebo záložna byla soukromou institucí, která mohla zkrachovat a úspory navždy pohřbít. Byla to doba, kdy byly běžné „runy“ na banku, tedy situace, kdy vzniká panika a masy střadatelů, obávajících se o své úspory, chtějí všichni najednou vyplatit své vklady. I přesto mohl redaktor Pimper napsat že pracovitost a šetrnost našeho lidu je příslovečná a proto také vidíme, že číslice vkladů spořitelních je velmi vysoká.

Vyšší formy uložení peněz

Každý obchodně a národohospodářsky vzdělaný člověk ví, že existují jiné vyšší formy uložení peněz, nežli je vklad na knížku na 3 až 4 procenta. Tito lidé kupují většinou na burse cenné papíry ukládací, nebo dividendové, dodal Antonín Pimper.

Profesor Jan Pátek investice do cenných papírů označil za důležitou formu odkládání peněz pro budoucnost: Další důležitý způsob ukládání peněz jest v cenných papírech, což není zase nic jiného, než půjčování, neboť všechny ty papíry, ať se jim říká jakkoliv, jsou pouhými úpisy na svěřené peníze. I když u některých jako na příklad u akcií a podílů, stáváme se jaksi spolumajiteli, přec jen zase dáváme tu své peníze jistým lidem, aby s nimi za nás hospodařili.

Další z přispěvatelů do sborníku, František Haager, hovořil o tom, že nízké úroky motivují k objevování investic do cenných papírů: K momentům rázu přirozeného, kterými též spolu určován jest kurs cenných papírů, patří dále současná finanční situace (trh peněz). Nízká sazba úroková, nadbytek hotovostí peněžních ústavů a malé zúročení, které mnohou v takové době vkladatelům poskytnouti, jest příčinou toho, že obecenstvo ukládá svoje přebytky do cenných papírů skýtajících lepší zúročení; vliv tento uplatňuje se v prvé řadě nejvíce v hodnotách ukládacích a akciích oněch podniků, jichž dividenda bývá velmi pravidelná.

Opatrnosti není nikdy dost

David Bernstein se ve svém příspěvku zmínil o problému uchování kupní síly kapitálu. Cestou mělo být upotřebení burzy: Uložení jmění na burse není dnes již tak jednoduché, jako bývalo tomu v dobách poměrně nekomplikovaných před světovou válkou. Dnes není obtížno tvořiti kapitál, leč jest umění spravovati jej přiměřeně a uchovati jej v substanci. Kdo při tom používá bursy, musí věděti, že se pouští na horkou půdu. Leč kdo se dobře vyzbrojí, nemá příčiny, aby se vzdával úplně naděje ve výsledek. 

Zatímco dnes zaznívají varování před šmejdy, obchodníky prodávajícími předražené zboží, před sto lety Bernstein varoval před šmejdy prodávající cenné papíry – efekty: Cestující s efekty, které méně cenné firmy dosti často posílají po kraji, vykažme ze dveří a obraťme se zády k známostem z kavárny, šeptajícím důvěrně do ucha nejnovější a nejjistější typy. Prostě již tehdy platilo, že se najdou ti, kteří využívají neznalosti širokého obecenstva nesvědomitě k svému prospěchu, zároveň však k těžké škodě zákazníků, jim důvěřujících.

I dnes zaznívají varování před zabřednutím do burzovních spekulací a riziky maržového obchodování (tj. obchodováním cenných papírů s finanční pákou na úvěr) a bylo tomu tak i tehdy: Mělo by tedy býti prvou zásadou obecenstva, aby za všech okolností bylo nezávislé na tendenci. Stane se tak jen tím, že se vystřihá stůj co stůj úvěrů k nákupu cenných papírů. Kdo své efekty hotově zaplatil, zachová si i za nejhlubší baissy klidné nervy a pokojný spánek. Tímto varováním před maržovým obchodováním Bernstein shrnul, že lidé by neměli zapomínat na staré srovnání bursy s ostrým nožem, velmi užitečným, jímž však možno se snadno pořezat. 

Na to, že když už spekulovat, tak jen s penězi, které člověka nepřipraví o střechu nad hlavou a které může postrádat, upozornil jiný přispěvatel: (…) v každém bursovním obchodě se tají risiko značných ztrát, i kdyby výdělek se právě v tu chvíli zdál úplně jistý. Jest totiž bursa citlivá jako barometr a nikdy, zejména v neuklidněné dnešní době, nelze nikomu předvídati, zda nějaká mračna se nenadále neobjeví na politickém neb hospodářském horizontu. A naopak zase ve chvílích nejchmurnějších nastávají rozuzlení a obraty zcela neočekávané. Jest tedy naprosto nezbytné, aby osoba k spekulaci odhodlaná měla značný kapitál k disposici, jehož částečnou neb úplnou ztrátou by se nezničila hospodářsky neb společensky.

Doba se změnila, změnily se technologie a došlo ke generační výměně. Ukázali jsme, že i přesto všechno jsou mnohé problémy v oblasti financí podobné. A co vy?

Věříte dnešním spořicím účtům, které nahradily nemoderní vkladní knížky? Nebo raději papíry ukládací, třeba nějaký dluhopisový fond?

Nebo jsou lepší papíry dividendové, kupříkladu nějaký ten fond akciový? Raději portfolio přímo držených akcií? Anebo upřednostňujete spekulaci?

Eventuálně věříte, že se investovat nevyplatí, protože historie se opakuje a rozvrat a inflace se opět zopakuje?

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 10. 2015 12:41