Globální dluhy – kam až vyrostou?

Bobtnající vládní dluh ve vyspělých ekonomikách kompenzuje snižování zadluženosti soukromého sektoru. Je pravděpodobné, že se situace zlepší?

Bobtnající vládní dluh ve vyspělých ekonomikách kompenzuje snižování zadluženosti soukromého sektoru. Rostoucí státní dluhy byly významnou příčinou expanze globálního dluhu od roku 2007.

Státní dluh vzrostl o 25 bilionů USD v letech 2007 – 2014, a to včetně 19 bilionů USD, jež patří vyspělým ekonomikám.  S jistotou můžeme říct, že růst výdajů vlády a státního dluhu v hluboké recesi byl pro trhy příznivým rozhodnutím politiků.  Na prvním zasedání ve Washingtonu v listopadu 2008 národy G20 společně vyzvaly k fiskální stimulačním opatřením na podporu růstu. 

Není se čemu divit, že nárůst vládního dluhu vyjádřen jako podíl dluhu na HDP byl nejstrmější v zemích, které čelí nejvážnější recesi (Irsko, Španělsko, Portugalsko a Spojené království). Výzvou pro tyto země je nalézt způsob, jak snížit obrovské dluhy. 

Vzhledem k současnému stavu veřejných financí, úrokových sazeb, inflace a předpokládanému reálnému HDP by měl v příštích pěti letech poměr veřejného dluhu k HDP nadále růst v rozvinutých ekonomikách, včetně Japonska, USA, Velké Británie a řady evropských zemí.

Na vině jsou z větší části hypoteční úvěry 

Hlavní příčinou zadlužení domácností po celém světě jsou rostoucí hypoteční dluhy. Krásným příkladem jsou například USA, kde zadlužení domácností vzrostlo z pouhých 16 % v roce 1945 až na 125 % v roce 2007 a to díky hypotečním úvěrům, jež představují 78 % růstu dluhu. Hypoteční dluh představuje většinu růstu zadlužení domácností i v jiných zemích než v USA. Hypotéky v současné době tvoří 74 % zadlužení domácností ve vyspělých ekonomikách a 43 % v rozvojových ekonomikách, kde úvěry domácností zahrnují také půjčky pro malé rodinné závody. 

Daňová motivace k dluhu

Realitní a úvěrové bubliny pomohly nastartovat finanční krizi v roce 2008. Tvůrci měnové a fiskální politiky by se nad tímto problémem mohli zamyslet a přehodnotit daňové úlevy u hypoték pro domácnosti. Vládní podpory nemovitostního trhu se v jednotlivých zemích velmi liší, avšak zahrnují zejména daňový odpočet zaplacených úroků a zvýhodněné daňové sazby na zisk z prodeje nemovitostí.  Byť jsou tyto pobídky obvykle přijímány na podporu určitých sociálních cílů, jež mají za úkol stimulovat vlastnictví realit, v praxi ovšem poskytují největší přínos pro domácnosti s vysokými příjmy, které platí nejvyšší daně. Kromě toho také pomáhají vytvářet realitní bubliny tím, že podporují domácnosti, aby si vzaly vyšší hypotéku a koupily dražší rezidenci. Ze strany zákonodárců by bylo vhodné revidovat mix poskytnutých stimulů pro vlastnictví nemovitostí a vyvážit cíle oproti veřejným pobídkám pro další investice, zejména pro ty, které rozšíří dlouhodobou produkční kapacitu ekonomiky.