Finanční deriváty: obchodujte s počasím, pojistkami a exotikou

Slyšeli jste o derivátech na počasí? Nebo o kreditních, pojistných a exotických derivátech?

Trh s deriváty byl velmi inovativní v posledních desetiletích a je skoro nemožné popsat všechny nebo dokonce většinu ze spousty různých instrumentů napojených na tuto oblast. Deriváty, které byly popisovány v minulých článcích, nazýváme termínem „plain vanilla“. Můžeme hovořit o úrokových swapech, klasických opcích, futures či forwardech. Čtěte více: Co jsou to finanční deriváty a jak s nimi obchodovat?

Finanční deriváty

  1. Co jsou to finanční deriváty a jak s nimi obchodovat?
  2. Co jsou forward a futures?
  3. Vyznejte se ve swapech
  4. Co jsou to opce?
  5. Finanční deriváty: obchodujte s počasím, pojistkami a exotikou

Kreditní deriváty

Nejvíce dynamický rozvoj trhů s deriváty v posledních dvou dekádách byl právě v oblasti derivátů kreditních. Kreditní deriváty jsou kontrakty, u kterých odměna závisí na úvěrové schopnosti (kreditní neboli úvěrové riziko) jednoho nebo více subjektů – společnosti nebo země. Kreditní deriváty dovolují společnostem s velkým úvěrovým zatížením zabalit toto riziko a „prodat“ ho po menších částech investorům. Slůvko „prodat“ může být poněkud matoucí, protože „prodejce“ kreditního rizika musí platit za přesun rizika na investory, proto raději mluvíme o úvěrové ochraně či pojištění.

Nejpopulárnější kreditní derivát, credit default swap (CDS), je ekonomicky podobný běžné bankovní záruce. Kontrakt poskytne pojištění proti úpadku a neplacení konkrétní společnosti. Kupující tohoto „pojištění“ platí čtvrtletně, půlročně nebo ročně poplatky a obdrží krytí pro případ ztrát z nezaplacených úvěrů či obecně pohledávek kvůli krachu této společnosti. V případě nastání této takzvané úvěrové události (credit event) musí prodávající uhradit vzniklou ztrátu a kontrakt tím skončí.

Standardní CDS jsou vydávány na dluhopisy a kupující „pojištění“ má právo tyto dluhopisy prodat za jejich nominální hodnotu v případě, že se objeví úvěrová událost. V současné době existuje trh s CDS téměř pro každou společnost nebo zemi vydávající dluhopisy.

Dalším zástupcem v této skupině derivátů jsou collateralized debt obligations (CDO). Jedná se o cenné papíry kryté například dluhopisy, půjčkami či hypotékami, z nichž držiteli plyne příjem po dobu jejích vlastnění, a zároveň jsou vydávány ve skupinách rozdělených do tří základních tříd dle rizikovosti: senior (ohodnoceno AAA), mezzanine (ohodnoceno AA až BB) a junior (neohodnoceno = nejvíce rizikové).

CDO jsou taktéž spojovány s nechvalně známou finanční krizí v roce 2008. Americké banky půjčovaly, bez ohledu na schopnost splácet, svým klientům peníze na hypotéky a následně tyto rizikové hypotéky zabalovaly do balíčků s vysokým ratingem, takže se to pro investory jevilo jako výhodná investice, a prodávaly (vyváděly) je z banky ven. Veškerá rizika tak přecházela právě na investory. Svou roli zde sehrály i ratingové agentury, které často nadhodnotily rizikové ohodnocení CDO. Dá se říci, že investoři byli v podstatě oklamáni a ke svému investičnímu rozhodnutí měli špatné informace. Čtěte také: Dluhopisy: současná situace mění konzervativní investici v bezcenný papír

Neschopnost splácet hypotéky z důvodu růstu úrokových sazeb klienty vedlo k výpadku příjmů bank, které následně nebyly schopné vyplácet investorům jejich odměny za držení tohoto instrumentu. Ti se ho samozřejmě chtěli co nejdříve zbavit. Vše vyústilo k prasknutí již tak nafouklé bubliny na trhu s nemovitostmi, což se následně odrazilo díky provázanosti finančního sektoru do celého světa. Výsledkem byly taktéž krachy několika velkých a významných světových finančních institucí typu Lehman Brothers nebo Bear Stearns.

Vydávání CDO/CSO na čtvrtletní bázi mezi lety 2002 – 2008 

Deriváty na počasí

Deriváty na počasí jsou obvykle založeny na ukazatelích Heating Degree Day (HDD) a Cooling Degree Day (CDD). Menší část zabírají deriváty spojené s naměřeným množstvím deště či sněhu za určitě časové období. Nejvíce jsou tyto instrumenty využívané mezi energetickými společnostmi a společnostmi závislými na rostlinné produkci.

HDD pro jednotlivý den je definován jako max(0,65-A), kde A je průměr denní teploty ve stupních Fahrenheita na určeném místě ve světě. Myšlenkou je, že každý stupeň pod 65°F (kolem 18 stupňů Celsia), což je základ přijatý ve Spojených státech amerických, představuje určitý náklad na vytápění pro vybrané společnosti, supermarkety a podobně. Naopak při vyšších průměrných denních teplotách dochází k potřebě ochlazování a využívání například klimatizace, což se vyjádří přesně opačně max(A-0,65). Jedná se již o zmíněný CDD. 

Vybrané společnosti proto mohou chtít tyto náklady navíc zafixovat. Výsledný rozdíl max se obvykle násobí 20 nebo 100 USD, aby se dostala peněžní hodnota kontraktu. Pro rozdíly minusové se samozřejmě hodnota kontraktu nepočítá.

Například pro energetické společnosti znamená teplá zima nižší poptávku po „zboží“ a tím pádem také nižší ceny za energie. Takže díky této korelaci mohou energetické společnosti použít deriváty na počasí jako nástroj řízení rizika spojeného s venkovní teplotou, kterou lze těžko vhodným způsobem ovlivnit ve svůj vlastních prospěch. V tomto případě by se jednalo o prodej HDD kontraktu, který by vykompenzoval ztráty vzniklé teplým počasím.

Pojistné deriváty

Pojišťovny nejsou obecně schopny unést vysoké systémové riziko ztrát, které je proto podstoupeno zajišťovnám k dalšímu krytí, jehož cílem je rozdělit riziko na více částí a zajistit tak stabilitu vyplácených pojistných plnění pojištěným. V rovině teorie je jedno z rizik, které ohrožuje bezchybný chod pojišťovny, pojistně-technické riziko. Souvisí s odhadem výplaty pojistných plnění a s tím spojené tvorby brutto pojistného, které představuje pro pojišťovnu příjem. Pokud by došlo k výraznému nesouladu mezi přijatým pojistným a vyplaceným pojistným plněním, je tu právě zajišťovna či další alternativní způsoby zajištění – finanční zajištění, sekuritizace pojistných rizik a právě pojistné deriváty. Obecně se dá říci, že v rámci neživotních pojištění (konkrétní potřeby) jsou škody mnohem větší, nežli v rámci pojištění životních (abstraktní potřeby).

Počet nedávných hurikánů či jiných katastrof byl však příliš velký v rámci krytí škod i pro samotné zajišťovny. Trh v závislosti na tomto faktu začal vyvíjet takzvané pojistné deriváty napojené na katastrofy, které umožní předat riziko zajištění menším investorům. Katastrofické dluhopisy (CAT bonds) se tudíž staly poměrně populárními.

Nabízejí odměnu v závislosti na výši podstupovaného rizika investorům, kteří však na druhé straně musí nést svůj podíl na riziku spojeném s vybranými pojistnými událostmi, pokud by skutečně nastaly. Samotné dluhopisy však představují dobrou příležitost k diverzifikaci, protože zde většinou není žádná spojitost (korelace) s jinými tradičními aktivy a katastrofické dluhopisy tak mohou být dobře uloženy ve velkém portfoliu investora.

Exotické deriváty

Komplexnější formy derivátů jsou pojmenovány jako exotické. Může se jednat o exotické opce, které mají další podmnožiny typu barrier, binary, look-back, Asian a tak dále. Například barrier opce fungují na principu, kdy odměna závisí na tom, jestli cena podkladového aktiva dosáhne určené úrovně během sjednaného časového intervalu či nikoliv.

Exotické opce nejsou ani tak obtížné v rámci vlastní formulace, ale jejich komplexnost se projevuje při nových metodách oceňování často vyžadujících empirické Monte Carlo simulace.