FED a ECB: peníze zůstávají levné

Po posledních týdnech se zdá, že historicky bezprecedentně volná měnová politika s námi zůstane déle, než se ještě před pár měsíci čekalo.

Po posledních týdnech se zdá, že historicky bezprecedentně volná měnová politika s námi zůstane déle, než se ještě před pár měsíci čekalo. Data z Eurozóny jsou totiž všechno jen ne proinflační a i nedávná americká data snižují pravděpodobnost brzkého zvýšení sazeb.

Inflace v Eurozóně v září v důsledku poklesu cen energií poprvé od března klesla pod nulu – pamatujme přitom, že ECB míří ve svém režimu inflačního cílování právě na celkovou inflaci. Slovy bývalého prezidenta Tricheta „má ECB jedinou střelku v kompasu a tou je (celková) inflace“.

Pamětníci přitom vzpomenou, že v roce 2011 (!) ECB dokázala sazby dokonce kvůli ropě zvednout!  Draghi je pak ve srovnání s předchůdcem mnohem menší dogmatik a ECB také prodělala v posledním roce až dvou přerod směrem k měnově-politickému pragmatismu, což v stávající situaci znamená, že další uvolnění měnových podmínek bude bez „ideologické bolesti“ a tedy potenciálně rychlé. To konec konců na posledním zasedání v srpnu řekl i Draghi, když zmínil, že ECB je připravena v případě nutnosti „změnit velikost, složení či trvání programu odkupu aktiv“. Inflační výhled i aktuální inflace tuto „nutnost“ přibližují.

Nejen ceny energií, ale i dalších komodit jsou nízké a ani evropská ekonomika na výraznější urychlení dynamiky (ergo akcelerace poptávkové inflace) nevypadá. Německý průmysl se i navzdory silné podpoře od eura, ECB a ropy motá v meziročním růstu těsně nad nulou, evropská nezaměstnanost je stále 11 % (tj., jenom o 0,5 p.b. nižší než před rokem), francouzská navzdory slibům Hollandea zarytě roste.  Jinými slovy, inflaci si Eurozóna tak lehko nedoveze a ani sama nevytvoří.

widgety

V USA se jádrová inflace, na kterou míří FED, v září zvedla z nejnižší hodnoty od dubna 2011 na 1,3%, k cíli na 2 % však navzdory ujištění FEDu, opakovaném už zhruba rok, stále nemíří.  Dolar zůstává silný, inflační očekávání trhů i domácností jsou stále stabilní a nízká. V posledních týdnech navíc zklamala data z trhu práce, když za srpen i září ekonomika vytvořila dohromady pouze 218 tis. nových míst v soukromém sektoru, což je nejméně od léta 2012 a ani mzdy nerostou.

Přidejme obavy obou centrálních bank z globální ekonomiky (čínské zpomalování) a nebude překvapením, pokud za chvíli začne  trh spekulovat, kdy ECB přijde s druhým kolem kvantitativního uvolňování a kdy už FED v příštím roce  konečně sazby zvedne. Rok 2016 se mi nyní z pohledu výhledu měnové-politiky jeví hodně podobný jako – loni touto dobou – výhled na letošek.