Evropský pesimismus není dán jen ukrajinskou krizí

Nálada v evropském průmyslu spadla na nejslabší úrovně za posledních třináct měsíců. Je to další námět k zamyšlení pro ECB – ta bude tento čtvrtek bude zvažovat, zda znovu neuvolnit měnové kohouty.

 Slabý výkon eurozóny bude také hlodat v hlavách evropským politikům. Ti se dohodli, že přijmou sankce proti Rusku do konce tohoto týdne.

Přímý efekt sankcí do evropského hospodářství je zatím relativně malý. Pro velké evropské země jako Německo není Rusko klíčovou exportní destinací – je v pořadí až na třináctém místě a tvoří zhruba 3 % všech exportů. Výrazný propad vývozů do Ruska od počátku roku tak neudělal v německém zahraničním obchodě výraznou revoluci.

Co je ale nebezpečnější, je širší dopad geopolitického napětí na ochotu německých firem investovat.V druhém kvartále investice německých firem překvapivě rychle propadly a s nimi nakonec i celé hospodářství. Otázkou je, zda se dá opatrnost německých podniků svést jednoduše pouze na rusko-ukrajinský konflikt? Část viny jde bezesporu za slabým růstem poptávky v dalších dvou velkých ekonomikách eurozóny – v Itálii a ve Francii. Především nekončící stagnace francouzské spotřeby je pro řadu německých podniků nepříjemná – Francie je stále pro Německo exportní destinace číslo jedna. Neochota Francouzů utrácet má přitom relativně málo společného s krizí na Ukrajině. Je důsledkem vysoké nezaměstnanosti a výrazného nárůstu zdanění v posledních letech. Druhým problémem mimo ukrajinskou krizi je slabá poptávka z Číny – čínské dovozy přes přijetí stimulačních opatření v posledních měsících stagnují a poslední data nevěští rychlí obrat k lepšímu. Sečteno, podtrženo, za posledním zhoršením vyhlídek pro eurozónu není jeden základní příběh ani jedno jednoduché řešení.