Ekonomika má za sebou těžký rok a mlhavé vyhlídky

Letošní rok ekonomika ukázala to, čeho se všichni báli. Po výrazné krizi v roce 2009 a rychlém oživení přišla druhá vlna krize. Dlouhá, vleklá, bez jasného řešení a s jen slabou nadějí na brzký růst.

Loňský rok začínal ve znamení změny DPH, která se stala jednou z velkých událostí roku 2012. Zastínila tak například změnu zákona o zaměstnanosti, která výrazně zpřísnila podmínky pro nezaměstnané na úřadech práce. Zvýšení dolní sazby o čtyři procentní body se podle očekávání okamžitě propsala do růstu cen. V říjnu začaly meziměsíčně ceny stoupat, nejprve o 0,3 p. b., v dalších měsících přidaly ještě jednu desetinu. Na meziroční inflaci to znamenalo skok na 2,3 % v říjnu a od začátku roku 2012 na 3,5 %. Na podobné hladině inflace zůstala celý rok a výrazně tím ovlivnila spotřebitelské chování. Inflace má většinou nákladový charakter, ze strany poptávky rozhodně tlaky na růst cen nejsou. Pokud bude platit změna DPH v příštím roce se změnou o 1 procentní bod, přičte k inflaci asi 0,6 procentního bodu a měla by být tím pádem nad 2 %. Velkou neznámou je také měnový kurz a intervence ČNB. Předpokládám, že koruna bude oslabovat směrem na 26 CZK/EUR a tím vzrostou dovozní ceny, a inflace bude dále růst.

Změna daní se nejvýrazněji propsala do cen potravin. Ty skokově rostly a dostaly se k meziroční inflaci až 8,7 % v březnu. To částečně připomíná růst cen na přelomu roku 2008/2009. Tento cenový růst se odrazil především na maloobchodních tržbách. V oblasti potravin tržby ve stálých cenách po celý letošní rok také klesaly. Nejcitelněji to vnímaly specializované obchody, kde letos v září tržby spadly až o 10 %, hlavně díky prohibici. Proto letošní výsledky obchodních řetězců budou velmi skromné. Vánoční sezóna prozatím vypadá spíše vlažně, maloobchodní tržby nerostou tak rychle, jak by si obchodníci přáli. Poslední nadějí je tak leden se svými výprodeji. V roce 2013 pak budou pokračovat maloobchodní tržby ve svém mírném poklesu. 

Spotřebitelská poptávka tak podle odhadů letos klesá o 3 %. A projevilo se to právě na celkových maloobchodních tržbách, které jsou z velké části ovlivněné prodeji aut. Ty v souladu s celkovou náladou spotřebitelů spadly již v březnu a od té chvíle se potácejí v záporných číslech. Poptávka po autech klesá napříč celou západní Evropou, což je pro automobilově orientovaný český průmysl špatná zpráva. Automobilky řeší, zda uzavřít některé závody a přesunout je dále na východ. Přestože se zavírání továren na výrobu aut týká v současné době především západní Evropy, např. Belgie, neznamená to, že by se investoři nějak zásadně hrnuli do Česka. Česko pro investory totiž už není tou východní Evropou, kam by se automobilky stěhovaly, ty naopak hledají uplatnění mnohem dále. Česko není nákladově výhodné tak jako dříve, a tak podobné rozhodování o uzavření továren u nás a přesun do Číny může reálně přijít zhruba v horizontu 20 let. 

Letošní rok začal výborně pro průmyslovou výrobu. Těžila ze svého dobrého postavení v rámci zahraničního obchodu, který je stále klíčový. Průmysl začal klesat v důsledku celoevropského zpomalení v září napříč všemi odvětvími a to se negativně projevuje dál do ekonomiky. Nezaměstnanost letos nedokázala prolomit hranici osmi procent, a skončila na letošním minimu 8,1 %. Maximum je prozatím otevřené s únorovou hodnotou 9,2 %. Prosinec ale může přinést velmi podobnou situaci a začátek nového roku bude u hranice 9,5 %. 

Mnohem hůře je na tom však stavebnictví, které je v dlouhodobém propadu už od roku 2008. Dočasnou výpomocí stavebnictví byl boom fotovoltaických elektráren, který už ale opět skončil a momentálně není poptávka po stavebních pracích ani ze strany státu, který svou fiskální restrikcí omezuje výdaje na liniové stavby na maximum, ani ze strany developerů. V Česku je řada nových dokončených bytů, které ale nejsou obsazené. Jejich nabídka by aktuálně pokryla více než roční poptávku, a proto se ani developeři do nových projektů nehrnou. To má za následek další stagnaci trhu práce obzvlášť pro lidi s nižší kvalifikací. Výhled pro další rok je proto čistě negativní. I kdyby stát v příštím roce chtěl investovat do staveb, tak jejich připravenost je nízká a není reálné s nimi začít okamžitě. 

Ekonomika jako celek bude v roce 2013 pokračovat ve svém poklesu. Spotřebitelská poptávka bude ovlivněná vyššími cenami, stagnací reálných mezd a obecně špatnou jejich náladou. Vývoj mezd je jedním očekávaných pozitiv. Zahraniční obchod vykazuje také výrazné poklesy a bude je vykazovat i nadále. Poptávka v Evropě výrazně slábne a nová rizika se na periferii stále objevují, což může celou situaci ještě zhoršit. Vláda jako investor pokračuje ve své restriktivní politice a i její potřeba bude klesat. Proto růst je v této situaci nereálný. Osobně za velmi pozitivní výsledek budu považovat „pouhou“ stagnaci.

Přesto, ve srovnání s některými zeměmi Evropy je naše situace stále velmi dobrá. Česko rozhodně není akutně ohroženo bankrotem jako je to u Řecka, a netrápí ho takové sociální a problémy jako ve Španělsku. Příklady jde najít i mnohem blíže. Například slovenská nezaměstnanost je více než 13 %, nejvyšší je na východě země, kde dosahuje 30 %. Proto pokud se podaří nastartovat ekonomiku a podpořit její růst, dostane se opět do pozitivních čísel. Je totiž na čem stavět. Česko má dobrý inovační potenciál, postupně se rozvíjí spolupráce vysokých škol a jejich výzkumů s podniky. V Česku také působí řada IT firem, které tvoří důležitá pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou.