Ekonomické ohlédnutí za rokem 2011

Pojďme si leckdy i kriticky připomenout v několika odstavcích vybrané události s ekonomickým nádechem, které se odehrály v roce 2011.

Základy a struktury západních ekonomik za poslední roky nevypadaly tak nejistě jako v letošním roce. Vše je o dluzích. V uplynulém desetiletí došlo k rozmachu kultury „užij si dnes, zaplať až zítra“ ve Spojených státech amerických (dále jen USA) a v Evropě. Je všeobecně známo, že firmy, jednotlivci i banky jsou závislé na dluzích, ale až do roku 2011 zde vládlo obecné přesvědčení, že je státní dluh ve velkých ekonomikách pod kontrolou.

Mohlo by se zdát, že by obrovské schodky státních rozpočtů mohly být splaceny budoucím růstem daňových příjmů. To je však hazard, který by se nemusel vládám vyplatit. Nic to však nemění na faktu, že hospodářský růst zpomaluje a lze se oprávněně obávat recese v Evropě v průběhu příštího roku.

Hora z dluhů

Rok 2011 byl rokem, ve kterém se všichni začali starat o důvěryhodnost vlád mnoha velkých světových ekonomik. USA ztratily nejvyšší AAA rating od agentury Standard & Poor‘s, ale i přesto prezident Barack Obama ukázal statečnou tvář. Trhy budou stoupat a klesat, ale my jsme Spojené státy americké a bez ohledu na to, co říkají některé agentury, jsme vždy byly a budeme AAA země, řekl v jednom ze svých proslovů. Státní dluh USA je v současnosti přibližně 15 bilionů amerických dolarů, což činí 50 000 USD na každého občana této země. V rámci eurozóny je každý jednotlivec “zodpovědný” za dluh ve výši 35 000 USD. Britové nejsou taktéž pozadu a dluh na obyvatele činí 30 000 USD.

Úřady ve Velké Británii a USA na tento fakt reagovaly bezprecedentními zásahy. Asi 20% dluhu vlády Spojeného království je nyní v rukou centrální banky (The Bank of England) a americká centrální banka (The Federal Reserve System) dostala pod svá křídla 15% dluhu. V rámci eurozóny byla Evropská centrální banka mnohem opatrnější a odkoupila pouze 3% dluhu.

Proč se tedy strachovat? 

Jim Rogers, který spoluzaložil fond Quantum v roce 1970 a je stale uznávaný komentátor světových událostí, říká, že je situace velmi vážná. USA jsou největším dlužníkem v historii světa s dluhem stale se zvyšujícím. Stejně jako když se podíváte na předpověď pro všechny země v Evropě, žádná z nich v následujících třech letech neplánuje snižovat vlastní dluh. Situace je proto velmi vážná a zhoršuje se. V polovině devadesátých let minulého století byl kapitalismus na vzestupu. Západ zvítězil nad komunismem, ekonomiky a akciové trhy rostly. Kdo tedy může za to, že jsme skončili v dnešním zmatku?“ V podstatě za to můžou vlády a centrální banky, zejména ta v USA. Vlády utrácejí peníze a centrální banky jim je pořád tisknou. Svůj podíl však mají i ostatní například vláda a centrální banka Spojeného kralovství, vlády v místech jako je Řecko, které používají falešné účetnictví, ale i Itálie, Francie a Německo, dodává Rogers. Nepřehlédněte: Ko­nec amerického snu. Globální lídr jde vstříc socialismu

Euro potřebuje pracovat

V současné době mají některé vlády důvěryhodnost, příkladem je Německo. Pokud by německá kancléřka Angela Merkelová řekla: Vy se chystáte zkrachovat, ale my budeme držet tyto banky a společnosti nad vodou a zajistíme, aby přežily i kvůli vkladům a pohledávkám bude to hrozné další dva až tři roky, ale systém zůstane zachráněn a my ho znovu postavíme po tom co lidé, kteří udělali chyby, převezmou plnou moc za vzniklé ztráty, říká Rogers. To je o čem by měl kapitalismus být. Pokud zkrachujete, zkrachujete. dodává.

Na počátku devadesátých let minulého století měla Skandinávie stejný problém. Všichni byli omezeni, mnoho firem zkrachovalo, bylo to těžké období, ale po třech nebo čtyřech letech byla najednou Skandinávie jedna z oblastí největšího hospodářského růstu za posledních 15 let. V Japonsku si na počátku devadesátých let řekli, že nikdo nezkrachuje, ale tento způsob nefunguje a fungovat nemůže v Americe ani v Evropě. Mnoho lidí říká, že je to euro, které je hlavním důvodem krize. Nazývají to “eurokrizí",  Rogers s tím nesouhlasí. Není to eurem. Svět potřebuje euro nebo podobnou měnu, která může konkurovat americkému dolaru. Eurozóna jako celek není velkým dlužníkem. Eurozóna má dluhové problemy, má zadlužené státy, ale to není velký problem. Euro je dobré pro svět. Potřebuje pouze pracovat.

Změny v bankovnictví

Od roku 1990 šel růst dluhu ruku v ruce v Evropě a USA s růstem univerzálních bank. Tyto banky kombinují velké sázky na finančních trzích (tzv. investiční banky) s péčí o vklady a úspory občanů a malých podniků (tzv. retailové banky). Během finanční krize v roce 2008 se mezi dvě banky, které potřebovaly největší pomoc, zařadily Citigroup v USA a Royal Bank of Scotland ve Spojeném království. Nelze se divit tomu, že se v obou případech jednalo o banky univerzální.V září komise zřízená britskou vládou pod vedením ekonoma Sira Johna Vickerse navrhla, aby univerzální banky dostaly ochrannou síť kolem jejich retailové klientely. Cílem bylo zastavení využití či spíše zneužití daňových poplatníků ke komplexní záchraně bank v budoucnosti.

Vickersův návrh byl kritizován některými odborníky pro svou přílišnou jemnost k bankám. Návrh nadále umožňuje, aby jedna bankovní holdingová společnost jakou je například Barclays mohla provádět investiční i retailové operace. Většina kritiků univerzálního bankovnictví však po tomto kroku vypadala šťastnější. Jeden z kritiků, Michael Lafferty – finanční poradce ze skupiny Lafferty, říká: Reforma zajistí další impuls v ostatních zemích a uvědomění ve směru, že univerzální banky nejsou dobré pro hospodářství vybrané země. Banky se staly až příliš komplikované. Mnoho z největších světových bank se vymklo kontrole. Dokonce ani vedení těchto bank kolikrát přesně neví, co se děje…Vickersův report je opravdu úžasný dokument a velmi působivě nastavuje cestu pro budoucnost. Regulátoři a centrální bankéři po celém světě jsou tímto dokumentem ohromení, Je pravděpodobné, že podobná opatření budou přijata po celém světě.

Ale co s kontinentální Evropou, kde univerzální banky spolupracovaly s velkými firmami a kombinovaly vše se vkladateli a pobočkami na ulicích po mnoho let?

Takzvané univerzální bankovnictví, které měli v kontinentální Evropě, zpravidla v zemích jako je Německo, nemá žádný vztah s univerzálním bankovnictvím, o kterém mluvíme v zemích jako je Velká Británie či USA. Zastaralé germánské univerzální bankovnictví se do značné míry vytratilo. Co je běžné u dnešních velkých bank v kontinentální Evropě, je právě anglo-americký styl univerzálního bankovnictví. Zaměřili se však politici a veřejnost v kontinentální Evropě na tento problém? Změní se zde něco, protože to zatím vypadá, že se o tom moc nemluví? Je to pouze začátek mluvení o tomto problému, ale hovořit se o tom bude především v roce 2012. Uvidíme krachy bank, velké bankovní krize v několika zemích Evropy a pravděpodobně i mimo ni v průběhu příštího roku. Banky se zoufale snaží v současné době získat dodatečný kapitál. Například Banco Santander ve Španělsku potřebuje 15 miliard eur nového kapitálu podle Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA). Commerzbank v Německu potřebuje kolem 5 miliard eur a bude se muset obrátit na německou vládu s prosbou o pomoc, přídává Lafferty.

Ustoupení od jádra

Velkou událostí ve většině Afriky byla v roce 2011 inflace. Roční růst cen například v Ugandě se rovná 30 %, což už není zanedbatelná částka. Události na Blízkém východě byly v minulém roce velmi dramatické, ale naštěstí neměly velký dopad na globální ekonomickou situaci. Největší arabské země vyvážející ropu a zemní plyn zatím zůstaly revolucemi nedotčené.

Pravděpodobně nejvíce šokující událostí roku 2011 bylo zemětřesení a tsunami, které zasáhly severovýchod Japonska v březnu. Přibližně 20 000 lidí bylo zabito. Tokio, obvykle jedno z nejrušnějších světových měst, se na chvíli obrátilo v město duchů a dodavatelské řetězce pro firmy jako Toyota či Honda byly na určitou dobu přerušené. Poškození jaderné elektrárny Fukushima způsobilo značné úniky radiace a snad nejdéle trvající mezinárodní dopad japonské katastrofy bude znamenat celosvětový odklon od jaderné energie. Nejvíce se to odrazilo v Německu, které se rozhodlo pro zavření všech existujících jaderných elektráren. Čtěte takéNová realita: blackouty a dražší elektřina

Energetický expert, ekonom Dieter Helm z univerzity v Oxfordu, říká, že se taktéž Švýcarsko a Itálie zalekly jádra a dokonce i v Číně došlo k přehodnocení otázek spojených s výrobou jaderné energie po událostech ve Fukushimě. Prokázalo se, že bez ohledu na bezpečnostní vlastnosti jaderných elektráren, především plánování a lidská chyba můžou způsobit katastrofální následky. A pokud si projdeme celou cestu zpět do Černobylu na Ukrajině, tak nalezneme obrovské množství lidského pochybení i tam. Je dobré se zeptat, jak tak sofistikovaná země mohla dát velké jaderné zařízení přímo na místo zlomu zemské kůry, což toto místo učinilo velmi nebezpečnou geologickou oblastí, dodává Helm.

Ztráta vizionáře

Spoluzakladatel společnosti Apple, Steve Jobs, zemřel v roce 2011. Byl posedlý perfekcionista, který zbohatnul z produktů, o kterých spotřebitelé nevěděli, že je vlastně potřebují. Čtěte také: Jak je (ne)důležité být trendy v IT. Britský herec a bavič Stephen Fry vysvětluje Jobsův úspěch s technologií takto: Najednou práce s počítačem mohla být něco, co bylo v lidském rozsahu vnímání a pro každého snadno uchopitelné – bylo to vizuální, používaly se lidské nástroje, které se vyvíjely v průběhu milionů let. To nikdy nikoho nenapadlo. Všichni si do té doby mysleli, že výpočetní technika je určená pouze pro experty, ale Steve ukázal, že přístroje jsou více než součet jejich funkcí.

Zčistajasna bylo vlastnění počítače Mac ukázkou jisté vzpoury. Dalo by se říci, že se jednalo do té doby pouze o kult menšiny lidské společnosti. Leander Kahezny ze stránek Kultu Macu říká, že společnost Apple, kterou Steve Jobs za sebou zanechává, je zcela tradiční společnost, která dělá zkrátka věci dobře.

Steve Jobs dokázal být vizionářem a zároveň velmi efektivním manažerem. A stejně jako titáni z firemního světa, Henry Ford či John Rockefeller, měl absolutní odhodlání vzdorovat tradičním názorům a konvencím.

Je zřejmé, že vše podstatné, co se odehrálo v roce 2011, nemohlo do několika odstavců vejít, proto pokud pokládáte něco nezmíněného za důležité, napište to, prosím, pro ostatní do komentářů pod článkem.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 1. 2012 20:00