Dvousečná Tobinova daň

V 11 zemích EU by měla platit daň z finančních transakcí. Umí si ale všichni představit skutečné důsledky jejího zavedení?

Evropská komise 14. 2. 2013 oznámila, že by měla od začátku roku 2014 v 11 zemích eurozóny platit daň z finančních transakcí (variace Tobinovy daně).  

Navrhovaná sazba daně na obchody s akciemi a dluhopisy činí 0,1 % z objemu a na obchody s deriváty 0,01 %, neměla by se vztahovat na běžné finanční operace občanů a podniků typu: hypotéky, pojištění, podnikové úvěry atd. Oficiálním cílem tohoto zdanění je „snaha o spravedlivější příspěvek finančních institucí k nákladům na řešení evropské dluhové krize“. Počítá se přibližně s výnosem 35 miliard eur (téměř 900 miliard korun).

Tato daň je klasickým případem Bastiatova „co je a co není vidět“. To, co je vidět, je relativně snadný teoretický zisk 35 miliard eur, který se na první pohled tváří jako daň „Robina Hooda“ a neovlivní běžného občana. 

Opak je ale bohužel pravdou. To, co není vidět, je například historická zkušenost ze Švédska, kde po dvou letech zavedení této daně na akcie a opce klesl objem obchodů s akciemi o 60 % a opční trh prakticky přestal existovat, přičemž výnos z této daně byl pouhým zlomkem očekávání. Tato daň byla s ostudou zrušena.

Tato daň se snaží eliminovat možné přesunutí do daňových rájů. Existuje návrh, aby se daň platila z každého cenného papíru nebo derivátu podle toho, kde byl emitován, bez ohledu na to, kde se s ním obchoduje. Výsledkem tohoto kroku bude jistě přesun emisní aktivity do zemí, kde tato daň platit nebude.

Obchody s deriváty jsou mnohonásobně větší než celosvětové HDP, a proto jakýkoli pokus o zdanění na tuto oblast velmi citelně dolehne. Jakékoli zvýšení nákladů pro spekulanty s nízkou marží a vysokým objemem obchodů (high-frekvency trading) donutí tyto obchodníky hledat trhy, jež nebudou touto daní postihnuty. Odliv tohoto druhu obchodů však neprospěje nikomu, jelikož spekulanty daná likvidita snižuje spready a vytváří hloubku trhu. Vzhledem k tomu, že se tito obchodníci zaměřují i na trhy státních dluhopisů evropských zemí, může se tato daň při odlivu spekulačního kapitálu ukázat jako dvousečnou zbraní.