Dostupnost půjček prý není pro živnostníky podstatná

Rozvoj drobného podnikání, živností a dalších samostatných výdělečných aktivit se často dává do souvislosti s přístupem k úvěrům. Pomohly by nám proto dostupnější úvěry?

Rozvoj drobného podnikání, živností a dalších samostatných výdělečných aktivit se často dává do souvislosti s přístupem k úvěrům. Opravdu to asi platí v rozvojových zemích, kde rolníkovi prostě chybí vstupní kapitál na to, aby si postavil mlýn či pekárnu; odtud se odvíjejí např. mikropůjčky. Ale jak je to v zemích vyspělých, pomohly by dostupnější úvěry i zde?

Stephan Goetz, ekonom z americké Pennsylvania State University, a Anil Rupasingha z Federal Reserve Bank (Atlanta) tvrdí, že žádný takový vztah se neprokázal, alespoň v USA ne. Své výsledky publikovali v odborném časopisu Economic Development Quarterly.

Goetzovi vyšlo, že podíl osob samostatně výdělečně činných vykazuje kladnou zpětnou vazbu – kde je dost živnostníků, jejich podíl bude mít tendenci růst i nadále. V těchto oblastech pak bude i nižší nezaměstnanost; jednak proto, že živnostníci a malé firmy prý vytvářejí lokálně další pracovní příležitosti, jednak proto, že propuštění zaměstnanci se spíše rozhodnou pro vlastní podnikání než pro úřad práce. Taková závislost má fungovat jak v zemědělských, tak průmyslových oblastech. Každopádně v zemědělství v USA podíl osob samostatně výdělečně činných roste, mezi lety 2000 a 2009 se zvýšil z 24 na 30 %.

Množství bank či družstevních záložen v oblasti nijak s podílem živnostníků nekorespondovalo. Goetz se přitom domnívá, že i v dnešní době internetu počet poboček kamenných finančních institucí v dané oblasti (přepočítaný na obyvatele apod.) s dostupností kapitálu nějak souvisí. Tvrdí proto, že přístup k úvěrům není podstatný. Lidé startující vlastní drobné podnikání se vesměs pouštějí do oborů nenáročných na vstupní kapitál, využívají i vlastních úspor (poznámka: zde by asi stálo rozlišit režim živnostníků a společností s ručením omezeným; živnostníci alespoň u nás ručí za ztrátu i osobním majetkem, mají-li tedy do začátku podnikání peníze, není důvod si půjčovat od banky).

Podíl osob samostatně výdělečně činných kladně korespondoval s podílem lidí vysokoškolsky vzdělaných; výjimku v tomto případě v USA kdovíproč představují venkovské oblasti kolem měst, kde podobná závislost zaznamenána nebyla. Opravdu nečekané je, že podíl živnostníků se zvyšoval i s takovým faktorem, jako je „atraktivita prostředí“, třeba v horách či na pobřeží. Těžko říct, s čím to souvisí – snad jsou zde lidé naladěni optimističtěji a odvážněji, může zde hrát roli vyšší cestovní ruch v oblasti, nebo jde o to, že nízký podíl živnostníků je naopak v neatraktivních místech velkých průmyslových komplexů?

Goetz každopádně jako recept na podporu drobného podnikání uvádí nízké daně, jednoduché daně a flexibilní pracovní trh umožňující snadno přijímat a propouštět zaměstnance. To pochopitelně není nic nového pod sluncem, z Goetzova výzkumu lze ale dále dovozovat i několik zajímavých skutečností. Předně pokles úvěrové aktivity je, jak se zdá, spíše problémem bank (co mají dělat s penězi, na nichž sedí?) než celé ekonomiky. Přitom se nižší úvěrování běžně pokládá za katastrofu, na kterou se reaguje snižováním úrokových sazeb, oslabováním měny a tištěním peněz (zde je však třeba dodat, že jsme mluvili o úvěrech v souvislosti s živnostníky, u úvěrování velkých projektů může vše fungovat jinak).

widgety

Zajímavou otázkou by bylo, co z amerických dat platí i pro ČR a v čem je situace u nás naopak odlišná. Před rokem 1989 byly v Československu živnosti potlačeny mnohem více než v sousedním Maďarsku či Polsku, které uplatňovaly liberálnější ekonomickou politiku. Mezi zeměmi, které prošly transformací, zůstávají významné rozdíly v těchto ohledech zřejmě dodnes. Data od Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (ovšem už starší, z roku 2006) např. ukazují, že na rozdíl od Polska a Pobaltí je u nás mezi osobami samostatně výdělečně činnými jen minimum zemědělců – možná zde od té doby situaci změnily vyšší daňové paušály pro zemědělce? Naopak v ČR, na Slovensku a v Estonsku působí oproti jiným zemím velký podíl OSVČ v průmyslu.

A ještě na závěr, abychom nepodlehli představě, že množství živnostníků je pro ekonomiku samospasitelné. V roce 2006 byl jejich největší podíl – v Řecku (což asi souvisí s orientací místní ekonomiky na cestovní ruch, nikoliv s následným bankrotem).

průzkumu společnosti Deloitte z loňského léta se finanční ředitelé českých podniků vesměs vyjadřovali, že úvěry jsou dobře dostupné (snadno – 10 %, běžně – 77 %). Historická data ukazují, že úvěry jsou vnímány jako stále dostupnější. Deloitte ovšem upozorňuje, že situaci lze interpretovat různě – trend nemusí souviset jen se situací samotných podniků, ale i s uvolňováním úvěrové politiky bank.

V únoru 2014 pak přesvědčení finančních ředitelů o běžné dostupnosti úvěrů vzrostlo až na 79 %. Zvyšuje se ale také počet manažerů, kteří se snaží dluh firem postupně snižovat.

Trh s úvěry pro živnostníky se sice z ekonomické krize ještě nevzpamatoval, není to ale důsledek neochoty bank. Naše banky mají naopak přebytek likvidity, uvádí studie na sesterském serveru Podnikatel. (Čtěte také: Víme, jak uspět se žádostí o úvěr. Prozradili to sami bankéři).

Menší zájem živnostníků a malých firem o úvěry může dokládat fakt, že je vesměs nepotřebují, eventuálně i náročnost procesu. Samotná úroková sazba třeba nebude vysoká, ale ne každý chce a dokáže vytvářet chytře působící prezentace a business-plány.

17 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 4. 2014 14:57