Domácnosti radostně prodělávají a krmí banky

Naše domácnosti mají kupodivu obrovské úspory, ale zacházejí s nimi neuvěřitelně nevhodně. Nezáleží jim na výnosu, jen je chtějí mít kdykoli k dispozici.

Podle bankovní statistiky jen v bankách leží 910 miliard korun na netermínovaných účtech, dalších 427 miliard mají domácnosti na stavebním spoření a dalších 310 miliard na termínovaných účtech. Celkem tedy 1,65 bilionu korun.

Bankovní vklady stále vítězí

Pohled na loňské bankovní účty domácností potvrdil jasné prvenství obliby tzv. spořicích účtů, i když ke konci roku nadšení klientů padalo ještě rychleji než úročení těchto vábniček. Je to prosté: ani ten nejlepší od Air Bank inflaci neporazil. 

Celkem se na bankovní vklady domácnostem podařilo uložit 56,5 miliardy korun, což bylo nakonec (díky prosincovému finiši) jen o miliardu méně než předloni. Přitom ale jen na ty netermínované účty celkem šlo dokonce přes 74 miliard korun. Z toho si již zmíněné spořicí připsaly skoro 46 miliard korun. K tomu na běžných účtech přibylo 28,5 miliardy, ovšem naopak 18 miliard opustilo termínované vklady. Stavební spoření nakonec (právě díky 12 miliardám v prosinci) udrželo jen drobný miliardový odliv – ovšem první ve své historii.

Kolik lidé prodělali

Že se reálně prodělal nejméně bilion korun, které naše domácnosti válí v bankách, nemusí nikdo pochybovat. Čtěte také: Lidé naivně a zoufale hledají jistotu

Kdyby je naši Spořínci měli třeba ve státních dluhopisech (jako třeba Američané), mohli mít o neuvěřitelných 100 miliard korun víc. Za pouhý rok. A to hovořím jen o fondech, ve skutečnosti (při přímých investicích do dluhopisů) by šlo až o 180 miliard víc. Tedy o víc než trojnásobek toho, co naspořili. Český státní desetiletý dluhopis totiž loni zhodnotil právě o 18 %.

Pak vykládejte někomu něco o finanční gramotnosti… Takhle – za peníze našich přitroublých Spořínků – vydělaly banky, které ale tím hutným „vývarem“ a dividendami budou zas živit své matky v cizině.

Večírek končí

Bohužel loni se dluhopisům „zadařilo“ velmi výjimečně a loňské dvouciferné výnosy letos ani v blízkém budoucnu nikdo neuvidí. Naopak v roce 2013 budou investoři moc rádi, když neskončí ve ztrátě, což ovšem platí i o dalších letech. Bublina se totiž vinou nízkých úrokových sazeb nafoukla, že může dokonce i ošklivě prasknout. Proč? Protože úrokové sazby už nemají kam klesat a výnosy dosáhly historických minim, takže ceny dluhopisů historicky nejvyšších maximálních cen.

Podobná situace je navíc prakticky v celém „západním“ světě (tedy u bonitních dluhopisů – ty se obchodují výrazně nad nominální hodnotou, což snižuje jejich celkový budoucí výnos).

Všude se hlásá, že výnosy minulé nijak nezaručují výnosy budoucí, ale lidé stále chtějí lyžovat na svazích loňských sněhů.

Fondy jen konzervativní

Za leden přišly do našich fondů pěkné peníze – půldruhé miliardy nově investovaných peněz není vůbec špatný výsledek. Zřejmě již dochází k výraznějšímu „zklidnění“ klientů jak stávajících, tak i těch nově zvažujících, kam uložit něco ze svých úspor. Volí ale špatně, protože právě do dluhopisových se naši investoři jen hrnou a ve smíšených jde do těch konzervativních 90 % přílivu (ty investují zase až 100 % do dluhopisů). 

Takže zůstává jen otázkou, kdy začnou plakat a (zase) prchat. Jenže není příliš kam. Čtěte také: Podílové fondy svým podílníkům nadělily zvýšenou teplotu, kdo riskl, vydělal

Inventura

Vraťme se ale zpět k našim Spořínkům. Ti kromě necelých 57 miliard do bank vložili ještě 27 miliard do jednorázových pojistek a možná až 17 miliard na svá stará penzijní připojištění. Také o něco více než 10 miliard narostly technické rezervy v běžně placených životních pojistkách. Něco málo z 400 miliard oběživa pak jistě přibylo v šuplících i slamníčcích. Celkem tedy skoro 115 miliard, což byl skoro přesně i předloňský výsledek. 

Pár miliard přibylo i ve fondech, zejména ovšem díky jejich zhodnocení – jak dluhopisových, tak akciových, a proto i smíšených fondů. Když tedy vezmeme (jistěže matoucí) průměr, pak by každá domácnost loni sice naspořila jen kolem 30 000 korun, ale měla již přes 700 000 korun ve finančních aktivech. Rozložení a své zařazení ve statistice, ať si udělá každý sám.

Co dál?

Zůstane náš Spořínek zakonzervovaný v tradičním prodělávání? Jistěže, s ním pohne máloco. Jen občas nějaký prolhaný poradce mu vnutí ještě nevýhodnější produkt, než jaký už má. V tomto roce jej však čekají krušné časy. Úročení bankovních vkladů bude dále klesat, šanci nabízejí pouze ty poměrně dynamické (nebo alespoň odvážnější vyvážené) strategie.

To na druhou stranu dává poměrně výhodnou šanci penzijní reformě. Druhý pilíř je unikát, který nemá konkurenci žádnou: při průměrném platu 25 000 korun účastník ke svým 500 (nedaněným) korunám dostane ještě dalších 750 korun od státu. Navíc se účet dědí, takže splňuje i pojistnou roli. Více: Jít do druhého pilíře nebo zvolit jinou možnost?

Ale také nové účastnické fondy třetího pilíře svou nízkonákladovostí (na státním příspěvku tolik nezáleží) nemají v dlouhodobých investicích srovnatelně výhodnou konkurenci. Splňují (kromě „pojistné“ funkce rodiny) dokonce i roli „záchranné brzdy“ – při nejhorším lze peníze z nich vybrat, i když jen formou odkupného se ztrátou státního příspěvku.

27 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 3. 2013 16:32