Do pětice všeho špatného, aneb Kypr je další zemí, jež oficiálně požádala o pomoc ze záchranných fondů

Tak tedy i Kypr. Tato bývalá britská kolonie ve Středozemním moři, která byla rozdělena válkou mezi Turky a Řeky, teprve relativně nedávno vstoupila do eurozóny. Včera se ovšem stala již pátou zemí měnové unie, která byla nucena požádat o finanční pomoc ze záchranných fondů.

Příběh kyperské ekonomiky posledních dvou let je přitom klasickou ukázkou toho, co může malé ekonomice uvnitř měnové unie způsobit negativní nabídkový šok v kombinaci s finanční nákazou. 

Tím nabídkovým šokem máme na mysli kolaps jednoho z hlavních energetických zdrojů, který způsobil dramatický úbytek výroby elektrické energie na kyperském ostrově. Finanční nákaza se pak na Kypr šířila z Řecka, když se bankovní sektor tohoto malého ostrovního státu výrazně angažoval v řecké ekonomice.

 Kyperské banky tak, kromě toho, že se již spálily na restrukturalizaci vládního dluhu, drží 22 mld. euro privátního řeckého dluhu.Není tedy velkým překvapením, že kyperské banky na tom dnes nejsou nejlépe a potřebují velké sumy dodatečného kapitálu. Ten by teoreticky mohl doplnit stát, ale ten na to nemá.

Ačkoliv kauza finančního kolapsu Kypru má poněkud jiné charakteristiky než vykazovaly ekonomiky zemí pod zkratkou PIGS (kde se nerovnováhy budovaly déle než desetiletí), pak na druhou stranu stále ukazuje na klíčovou slabinu měnové unie. A tou je absence fiskální unie. Pokud ta by existovala, pak by záchrana takových “mikroekonomik” jako je ta kyperská nebyl žádný problém. 

Takto museli kyperští Řekové prosit o (finanční) pomoc nejprve ruského medvěda a poté i bývalého anglického kolonizátora až nakonec stejně potupně skončili s prosíkem v Bruselu. Kde však logicky měli začít…