Dluhopisová brzda ČNB

ČNB se nelíbí objem státního dluhu, který je v držbě českých bank, a chce zatáhnout za dluhopisovou brzdu. Prozatím nevím, co tímto krokem ČNB sleduje, hypotéz se však několik nabízí.

Možná je to jenom omyl – to, kolik mají české banky vládních dluhopisů v poměru k aktivům, totiž není příliš důležité.  Je totiž obecně známé, že české banky jsou nejlépe kapitalizovány v Evropě a můžou si tak dovolit i větší koncentraci státního rizika – konec konců, podobně „mnoho“ dluhopisů mají v portfoliích slovenské (či slovinské) banky, kde je rovněž kapitálová přiměřenost výrazně nad regulatorní hranicí.    

A možná, že se jedná o další utajený pokus o uvolnění měnové politiky, podobně jako „tichá“ intervence, kterou ČNB provedla v posledních měsících (ČNB nyní totiž, jak plyne z jejích slov na posledních dvou zasedáních, už cílí na korunu slabší než je oficiální cíl 27 korun za euro). Nabízí se zde tak vysvětlení, že ČNB sice chce, aby se do reálné ekonomiky dostávalo více peněz, které nyní končí ve státních dluhopisech, ovšem nechce se jí zavést měnově-politicky čisté opatření (např. v podobě negativní sazby na depozitech. 

Navíc – ignorujíc na chvíli fakt, že banky samy nejsou vůbec nadšené z toho, že musí kupovat dluhopisy na bezprecedentně nízkých výnosech (nízká kreditní poptávka z ekonomiky a mnoho likvidity je však k tomu tlačí), nemyslím si, že by případná výsledná větší angažovanost bank vůči privátnímu sektoru na úkor sektoru vládního z hlediska celkového rizika sektoru něco řešila. V situaci, kdy se držba státních dluhopisů stane pro české banky skutečným problémem, budou již totiž dost pravděpodobně několik čtvrtletí zápasit s mizernou situací privátních dlužníků. 

A zatřetí, možná je všechno mnohem jednodušší – ČNB se prostě nemůže dívat na bezzubost vznikajících pravidel o fiskální brzdě a chce aspoň trochu ztížit zadlužování státu. Při pohledu na vývoj rozpočtu v posledních dvou letech a blížící se volby je to myšlenka jistě chvályhodná. Bohužel, jediným výsledkem bude marginálně vyšší neochota bank financovat stát a marginálně vyšší náklady na obsluhu dluhu.