David Marek: Neznám žádného soudného ekonoma, který by dnes chtěl být ministrem financí

Můžeme se chlubit novým dovozním artiklem – nejistotou. Nejenže ji máme dost přímo z české výroby, třeba v podobě důchodové reformy, ale dováží se k nám i z dalších evropských států.

David Marek – hlavní ekonom Patria Finance 

Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde získal i doktorát. Absolvoval například studijní stáž na University of Limerick v Irsku. 

V letech 1997 a 1998 byl odborným pracovníkem v Institutu ekonomie České národní banky. Poté přešel na odbor měnové politiky ČNB. V letech 1999 až 2000 pracoval v oddělení analýz finančních trhů České spořitelny. Od roku 2000 působí ve společnosti Patria Finance.

Je členem České společnosti ekonomické a spolupracuje s Českou Bankovní Asociací.

Česká ekonomika pokračuje v meziročním poklesu. Za ním stojí především skomírající spotřeba domácností, kterou zase tlumí úsporná opatření, růst daní a cen i nejistota ohledně budoucího vývoje. Pro českou ekonomiku je jistě prospěšná konsolidace veřejných rozpočtů, která zvyšuje bonitu země v očích zahraničních investorů a umožňuje levnější financování dluhu. Na druhou stranu úsporná opatření škrtí naše hospodářství a brání mu v dalším růstu. Co je podle vás lepší? Mít nízké deficity a přiškrcenou ekonomiku nebo nešetřit tolik a nastartovat ji? Je zde nějaká pomyslná kompromisní hranice a nepřekročili jsme ji už?

Nejvhodnější by bylo, aby fiskální politika reflektovala ekonomickou situaci a zbytečně neprohlubovala pokles ekonomiky. Strukturální rozpočtové saldo by mělo zůstat stejné, automatické stabilizátory (daně a dávky v nezaměstnanosti) by odvedly svou práci a podpořily ekonomiku, celkové saldo vládního sektoru by se tak mírně prohloubilo o cyklickou složku rozpočtu. 

Nicméně jedním dechem je potřeba zdůraznit nezbytnost důvěryhodného střednědobého závazku pokračovat ve snižování rozpočtového schodku v okamžiku zlepšení ekonomické situace. Ideálně formou zakotvení správně nastavené dluhové brzdy ústavním zákonem. 

Zdá se, že už konečně víme, v jaké výši bude v příštím roce DPH. Konečnému rozhodnutí ale předcházelo asi pět návrhů podoby této daně. Nyní svou otázku proto trochu pootočím. Myslíte si, že škodí ekonomice (z hlediska podpory růstu) více konsolidace veřejných rozpočtů nebo nejistota budoucího vývoje pro domácnosti i firmy a absence vize podoby státu schválená napříč politickým spektrem?

V současnosti české ekonomice nejvíce škodí nejistota dovezená z venku, nejistota spojené s obavami o další vývoj v eurozóně. Z tohoto důvodu šetří firmy na investicích a omezují růst platů, což přenáší negativní impuls do spotřebitelské poptávky. Za této situace je samozřejmě nevhodné, když se přidává i vládní sektor. Čtěte také: DPH 2013: Nejistota ublíží ekonomice víc, než sebelepší nastavení daně

Nicméně i nejistota spojená s domácí politikou hraje roli. Patrné je to například na důchodové reformě, do níž se může zapojit příliš málo lidí na to, aby splnila svůj účel, a důvodem je obava, co bude s druhým pilířem po volbách. Čtěte více: Stínový ministr financí ČSSD: „2. pilíř penzijní reformy zrušíme“

Jsou podle vás návrhy na úsporná opatření efektivní nebo vláda dělá i kroky, se kterými nesouhlasíte? Jak byste navrhoval šetřit vy? Chybí vám v návrzích opatření, které by podle vás bylo efektivnější, než ta dosud navržená?

Neznám žádného soudného ekonoma, který by dnes chtěl být ministrem financí. Snižovat rozpočtový schodek bude vždy nepopulární práce. V rámci mezí domácí politické scény postupuje fiskální politika poměrně dobře. 

Některá řešení jsou ale zbytečně krkolomná, například zrušení stropu na sociální pojištění by bylo vhodnější, než zavedení solidární daňové přirážky u zdanění příjmu fyzických osob. Co jde stále zlepšit, je důraz na snížení nákladů na provoz státu jako takového. Celkové výdaje vládního sektoru dosahují téměř 1,7 bilionu korun ročně, provoz státu spolyká zhruba polovinu.

Českou ekonomiku v současné době táhne jen zahraniční obchod. Jako malá otevřená ekonomika jsme nejvíce závislí na tom, jak se daří našemu největšímu obchodnímu partnerovi – Německu. Jeho ekonomika v současnosti zpomalila růst zhruba na jedno procento. Dá se odhadnout, kdy tamní hospodářství začne oživovat a jak moc a s jakým zpožděním by se tento pozitivní efekt mohl odrazit i na české ekonomice?

Většina prognóz pro německou ekonomiku, které jsem v poslední době viděl, počítá s oživením růstu v druhé polovině příštího roku. V české ekonomice by se to promítlo s minimálním zpožděním v zahraničním obchodě, o dvě či tři čtvrtletí později snad i v domácí poptávce.


David Marek

Ekonomové odhadují, že pokud se česká ekonomika příští rok vzpamatuje, bude to jen velmi mírné oživení. Co očekáváte v příštím či přespříštím roce vy? Stagnaci? Mírný růst? Další zpomalení?

Aktuálně mi pro příští rok vychází růst HDP pouze o 0,2 %, což se dává nazvat téměř-stagnací. Vzhledem k rizikům, kterým eurozóna stále čelí, jsou delší prognózy značně nejisté. Nicméně vezmu-li v potaz odhady pro naše hlavní obchodní partnery v roce 2014, je možné, aby se růst české ekonomiky pohyboval kolem 2 %.

Z peněženek Čechům ukrajuje kromě úsporných opatření i inflace. V současnosti je nad třemi procenty. Kromě zvýšení DPH za ni ale mohou i vyšší ceny energetických a potravinářských komodit. Proč ty se zvyšují?

Celkovou inflaci 3,4 procenta lze nyní rozložit následovně: 1,5 % regulované ceny, 1 % nepřímé daně, 0,9 % potraviny, 0,3% pohonné hmoty a – 0,3 % jádrová inflace. 

Za růstem cen potravin stojí jako většinou počasí. Letošní sklizeň obilovin by měla být třetí nejnižší v posledním desetiletí, zároveň klesá domácí produkce hovězího a vepřového masa.

Ceny pohonných hmot jsou především v režii výkyvů cen ropy. V srpnu a září výrazně stouply, nicméně nyní opět klesly a ve srovnání s loňským rokem je nyní například benzín Natural 95 dražší zhruba o 3 procenta.

Když už jsem narazila na faktory, které ekonomiku ovlivňují zvnějšku, zeptám se i na situaci v eurozóně. Evropská centrální banka avizovala nákup dluhopisů zemí, které jsou ohroženy dluhovou krizí. Trhy to může na chvíli uklidnit, myslíte ale, že to může nějak významně pomoct dotyčným ekonomikám? Má podle vás neustálé záplatování větší smysl než vyhlášení bankrotu? U kterých zemí ano a u kterých ne?

Opatření Evropské centrální banky nemohou nahradit potřebná řešení, ale pomáhají zklidnit situaci na trzích a poskytují čas k nalezení a uplatnění nezbytných krok. Bohužel mají určitý efekt morálního hazardu, při zklidnění situace klesá motivace lídrů zemí eurozóny pracovat na správných řešeních. Příkladem je rozmělnění snahy o vytvoření bankovní unie. Nedořešenou otázkou zůstává Řecko, kde všichni vědí, že bez dalšího odepsání dluhu to nepůjde, přesto se agónie stále prodlužuje.

Anketa

Řecko by mělo

Jak moc negativně se odráží problémy v eurozóně v naší ekonomice? Myslíte si, že se bude situace zlepšovat nebo zhoršovat?

Lidé i firmy samozřejmě nejsou neteční a velmi dobře vědí, že rizika dluhové krize eurozóny nejsou zažehnána, i když se situace v posledních měsících zklidnila. A podle toho se také rozhodují. Odpověď na otázku, zda se situace bude zlepšovat nebo zhoršovat mají v rukou politici v eurozóně a obyvatelé zemí eurozóny, kteří budou rozhodovat, zda kroky svých lídrů akceptovat či nikoli. Předvídat chování těch či oněch neumím.

V poslední době se také skloňuje situace v USA v souvislosti s tzv. fiskálním útesem. Můžete jednoduše vysvětlit, co termín znamená a proč hraje tak významnou roli?

Fiskálním útesem se nazývá výrazné zpřísnění fiskální politiky USA, které je zahrnuto v aktuálně platné legislativě a které výrazně negativně ovlivní americkou ekonomiku, pokud se nenalezne méně negativní kompromis v Kongresu. Jde především o daňová opatření. Na konci roku 2011 vypršely některé dočasné daňové úlevy, ale jejich fiskální efekt se projeví teprve v roce 2013.

K nim se přidává exspirace dalších dočasných daňových opatření ke konci letošního roku. Jde o mix daňových úlev z let 2001 a 2003 přijatých za prezidenta Georgem W. Bushe a kroků na podporu ekonomiky přijatých v roce 2010 prezidentem Barackem Obamou. Změny v daních doprovází také škrty na výdajové straně federálního rozpočtu. Celkem jde o opatření v rozsahu 607 miliard dolarů a jejich plná implementace by srazila ekonomiku USA v příštím roce zpět do recese.

Jak moc vývoj této situace ovlivní výsledky amerických voleb?

Výsledky voleb příliš nezměnily rozložení sil v americké politice. Prezidentem zůstává Barack Obama, proti němuž i nadále stojí republikánská většina ve Sněmovně Reprezentantů. Nicméně z řad republikánů se objevily pozitivní náznaky hledat kompromis, konkrétně od Johna Boehnera (předseda Sněmovny Reprezentantů z řad republikánů) a Glenna Hubbarda (bývalý šéf ekonomických poradců prezidenta G.W. Bushe a ekonomický poradce Mitta Romneyho v poslední volební kampani).

Pokud opravdu přestanou v USA platit daňové výjimky po prezidentu Bushovi, nastoupí americká ekonomika na radikální dietu, která podle některých odhadů může znamenat i 4% propady. Jak moc to může ovlivnit českou ekonomiku?

Podle odhadu CBO (rozpočtový úřad Kongresu) by HDP v USA příští rok klesl o 0,5 procenta při realizaci všech restriktivních opatření. Alternativa počítající s nalezením kompromisu a zmírnění klíčových opatření počítá s růstem HDP o 1,7 procenta. 

USA sice nepatří nejvýznamnější obchodní partnery ČR, recese v USA dohromady s problémy v eurozóně a zpomalujícím růstem v Číně jsou pro malé otevřené ekonomiky, včetně ČR, nepříjemnou kombinací.

Bavit se o české i světové ekonomice je v současnosti cesta jak si zadělat na špatnou náladu. Svítá tam někde podle vás nějaké světélko na konci tunelu nebo se ani vy neodvažujete odhadnout, kdy by se mohla situace zlepšit?

Přes všechny problémy a pokračující recesi české ekonomiky se dá na věci dívat pozitivně. Česká ekonomika netrpí výraznějšími nerovnováhami. Schodek běžného účtu platební bilance klesá téměř k nule, ceny by stagnovaly nebýt změny daní a regulovaných cen, finanční sektor je dostatečně silný. 

Za recesí lze mimo jiné vidět i strukturální změny ekonomiky, které by jí měly do budoucna posílit. Úsilí firem držet pod kontrolou náklady vedlo k tomu, že reálný kurz koruny spočítaný pomocí jednotkových mzdových nákladů ve zpracovatelském průmyslu ve 3. čtvrtletí meziročně oslabil o 5,9 procenta. Podle tohoto měřítka reálný kurz reálně oslabuje již déle než rok a celkem oslabil o téměř 10 procent. 

Výsledek? Vyšší konkurenceschopnost a rostoucí export, ale klesající domácí poptávka. Z dlouhodobého pohledu jde o pozitivní vývoj a pro malou otevřenou ekonomiku je zvyšování konkurenceschopnosti klíčové.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 2. 2013 19:30