ČR si asi dovolí zvolit polovičaté řešení a půjčí na záchranu eura zřejmě “jen” 50 mld. Kč

Tak to vypadá, že Česká republika zřejmě po vzoru Velké Británie zvolí v otázce pomoci eurozóně jen polovičaté řešení, když namísto požadovaných 90 mld. korun půjčí MMF jen 50 miliard.

Těžko hodnotit výsledek politického kompromisu ve stylu Werichovy pohádky “oblečená-neoblečená” už i proto, že politické důsledky těžko dohlédnout a z makroekonomického hlediska nejde o částku, která by mohla českou ekonomiku nějak zásadněji vykolejit.

Současná debata o půjčce, kterou měla či mohla ČR poskytnout MMF, aby podpořila zranitelné země eurozóny, každopádně byla poučná v tom, že dala českým politikům a médiím možnost okusit, jak vypadají současná politická jednání o dluzích v eurozóně a jakou roli v nich může hrát malá země jako je ta naše.

Ukazuje se, že na hlas resp. názor malé země se při současných jednání v E(M)U opravdu příliš ohledy neberou a to dokonce i případě, kdy dotyčná vystupuje v pozici věřitele. Malý člen měnové unie v podstatě musí bez výhrad akceptovat to, co dohodne duo Merkózy, resp. na jakékoliv jeho připomínky se ohled nebere.

Děsivá je v tomto ohledu pak zkušenost našich sousedů Slováků, kteří pod tlakem souhlasili s příspěvkem do záchranného fondu EFSF, ovšem za cenu pádu proreformní vlády a vypsání předčasných voleb. Ironií osudu je pak to, že jen několik týdnů po slovenském vynuceném “ano” ve prospěch dalších miliard pro EFSF, již málokdo věří, že tento fond dokáže něco či někoho zachránit. Navíc Slovensku i EFSF byl snížen rating, přičemž slovenský stát má velké problémy na trhu upsat jakýkoliv delší dluhopis.

Na rozdíl od Slovenska a mnoha dalších zemí včetně těch mimo EU (viz případ Maďarska) si ČR dnes může dovolit ten luxus odmítnout dotovat pofidérně konstruovanou záchranu měnové unie. Připomeňme si přitom, že tato svoboda se rozhodnout je podmíněna existencí nízkého dluhu (jedno zda vládního či privátního), který je ovšem denominován v měně, jež emituje domácí centrální banka. Tedy nikoliv ECB, ale ČNB.

Autor je analytik ČSOB