Co se událo na forexových trzích?

Američané přemístili nášlapnou minu v podobě dluhového stropu na květen, Japonci uvolnili měnovou politiku a ECB nezbývá nic jiného, než oslabovat euro.

Američané přemístili nášlapnou minu v podobě dluhového stropu na květen. Republikáni, kteří
mohli použít dluhového limitu jako páky k rozpočtovým škrtům, pozměnili svou taktiku,
pravděpodobně si od toho slibují sympatie veřejnosti. Otázka je, jestli republikánské křídlo
kongresu nezašlo se benevolencí natolik daleko, že jeho role v rozpočtových otázkách ztrácí
pomalu smysl. Ty klíčové debaty na Američany ale teprve čekají.

Japonská centrální banka (BOJ) podle očekávání přistoupila na nátlak vlády a uvolnila
měnovou politiku. To v jejím případě znamená zvýšení inflačního cíle z jednoho na dvě
procenta. Český překlad nemůže plně docenit ještě jednu úpravu související s novým inflačním
cílem. V angličtině se totiž nyní hovoří o targetu, zatímco dříve se používal výraz goal. Nynější
závazek centrální banky je tedy podstatně přísnější. Pro dosažení nového cíle hodlá BOJ
nakupovat převážně domácí pokladniční poukázky tempem zhruba 145 miliard dolarů měsíčně
do doby, než bude závazek splněn. Vzhledem k tomu, že poslední číslo z japonské ekonomiky
potvrdilo deflaci (spotřebitelské ceny klesly meziročně o 0,2 %), nemusí zamýšlená podpora
ekonomiky stačit. Celá akce by měla být spuštěna od příštího roku, což na druhou stranu
mohlo být pro trhy mírné zklamání, protože se těšily na vyšší podporu ekonomiky už letos.
Japonský jen po těchto zprávách zůstal v podstatě beze změny, čili na velmi slabých úrovních
jak vůči dolaru, tak euru.

To samozřejmě není dobrá zpráva pro evropské a americké exportéry. Centrálním bankám s výjimkou té evropské nezbývá v situaci, kdy už nelze ekonomiku podporovat nižšími sazbami, nic jiného, než oslabovat kurz své měny. To je důvod, proč se v současné době hodně akcentuje problematika takzvaných měnových válek. Madrid prodával dluhopisy i v tomto týdnu, čímž se snaží využít příznivých podmínek na trhu.

Od začátku roku Španělsko získalo už přes 8 mld. eur. Z toho je 5,8 mld. dlouhodobějšího dluhu,
kterého Madrid plánuje v letošním roce umístit na trhu 59 mld. eur. To je zhruba o 4 mld. eur
méně než v roce 2012. Průměrná splatnost španělských dluhopisů by se měla udržet nad 6 lety,
což je zhruba evropský průměr. Pro zajímavost v České republice se pohybuje průměrná
splatnost 5,7 roku a pro letošek by se měla udržet mezi 5 až 6 roky. Nejlépe je na tom v tomto
ohledu Velká Británie, která vlastní závazky s průměrnou splatností přes 13 let.

Euro se vůči americkému dolaru udrželo nad hranicí 1,33 a v závěru týdne se dokonce přiblížilo
na dostřel hranice 1,35. Evropská data, především ta německá, byla pro euro podporou. Ani v
zámoří ale v tomto směru nezaostali, proto je stále tím hlavním důvodem pro sílu evropské
měny nevyřešený americký rozpočet. Kurz USD/CZK odrážel vývoj na eurodolaru a pozitivní
nálada přitáhla korunu až pod úroveň 19 Kč za jeden dolar.
Koruna zůstala k euru prakticky beze změny, když se celý týden pohybovala pět haléřů kolem
úrovně 25,6. Případné devizové intervence jsou výrazným limitujícím faktorem pro pohyb
oběma směry.

U polského zlotého se situace od minulého týdne v podstatě nijak nezměnila. Stále se
předpokládá další snížení sazeb. Celkové zlotý ke koruně mírně oslabil do oblasti kolem 6,13.
Britská libra oslabila vůči euru. Důvodem je reálná možnost, že Británie vystoupí z EU
(referendum by mělo proběhnout v roce 2017) a špatný výkon ekonomiky v posledním čtvrtletí
minulého roku. I koruna si proti libře polepšila a v závěru týdne atakovala úroveň 30 Kč. Kurz
švýcarského franku ke koruně se příliš nezměnil, ačkoliv druhá polovina týdne byla pro korunu
příznivá.

To znamená, že v ní kompenzovala předešlé ztráty. Uvolnění na euru znamená menší
zájem investorů o frank, což je dobré pro švýcarskou centrální banku, znamená zmírnění
deflačních tlaků v ekonomice. Ruský rubl ke koruně lehce oslabil. Pomoci mu nedokázal ani růst
cen ropy, která v tomto týdnu útočila na čtyřměsíční maxima.