Co jsou to finanční deriváty a jak s nimi obchodovat?

Představíme vám finanční deriváty a vysvětlíme vám několik základních investičních pojmů, abyste snadno pochopili tento způsob investování.

Deriváty jsou finančními instrumenty, které jsou postaveny (odvozeny) na základě dalších podkladových aktiv. Pod pojmem podkladové aktivum si můžeme představit zahraniční měny, úrokové míry, komodity, akcie, akciové indexy a podobně. Obchodování s deriváty se stalo důležitým a značně vzrůstajícím v posledních 30 letech po celém světě především díky elektronické komunikaci a vypořádacím systémům. Na druhé straně jsou trhy s deriváty často spojovány s pády bank či finančními krizemi včetně té poslední v roce 2008.

Finanční deriváty jsou tedy instrumenty, jejichž ocenění závisí na tržních cenách jednoho či více podkladových aktiv. Vypořádání se vždy odehrává v budoucnosti a zisk či ztráta mohou být obvykle relativně lehko spočitatelné v čase vypořádání. Nicméně je obecně mnohem obtížnější ocenit deriváty před vypořádáním, protože výplata, závislá na budoucích cenách, je neznámá. Oceňováním derivátů musíme nezbytně řešit nepředvídatelnost budoucích cen podkladových aktiv.

Samy deriváty často eliminují fyzické vypořádání, což je zejména výhoda u derivátů komoditních. Investoři mohou investovat, zajišťovat se či spekulovat na ropě, pšenici či dobytku bez nutnosti fyzicky vlastnit některé z těchto aktiv. Ve značné většině případů proto dochází k vypořádání finančnímu.

Jak a kde se obchoduje s deriváty?

Finanční deriváty jsou obchodovány buď mimoburzovně přes OTC trhy (over-the-counter – volně přeloženo „Za pultem“) či na klasických burzách. OTC obchody jsou dohodnuty přímo mezi dvěma tržními účastníky a smluvní vztah je obvykle založen na vzájemné platbě či převodu aktiv. Velmi zřídka je vypořádání zrušeno před dobou splatnosti. Naopak u burzovně obchodovaných derivátů je většina kontraktů uzavřena před dobou splatnosti a je zde třetí strana (burza), která hlídá, aby vše probíhalo dle nastavených pravidel a mantinelů. Mnohem častěji se u OTC kontraktů může stát, že jedna ze dvou protistran svůj závazek nedodrží. Jedná se o takzvané riziko selhání protistrany.

V neposlední řadě je zde důležité zmínit, že deriváty dělíme do dvou základních skupin. Jedná se o klasické deriváty (takzvané plain vanilla derivatives) typu forward, futures, swapy či opce a exotické deriváty (takzvané exotic derivatives), kde namátkou vyberu kreditní deriváty, deriváty na počasí či energie a pojišťovací deriváty. Více si o jednotlivých druzích povíme v článcích, které vyjdou v blízké budoucnosti.

Aktivita na OTC trzích s deriváty do první poloviny roku 2011

Zdroj: Bank for International Settlements

Pojďme si teď vysvětlit základní pojmy.

Aktivum

Pojem vychází z oblasti účetnictví a představuje vše, co společnost či jednotlivec vlastní. Příkladů by mohlo být skutečně hodně, proto pouze namátkou vyberu peníze, výrobky, pohledávky vůči obchodním partnerům, obecně majetek ať už hmotný či nehmotný.

Pasivum

Slouží především k financování aktiv (jedná se o zdroj krytí) a pasiva můžeme rozdělit na dvě hlavní části: vlastní a cizí kapitál. Vlastní kapitál představuje vše, co do podnikání vložíme či v jeho průběhu vyděláme, cizí kapitál naopak dluhy v podobě úvěrů, závazků vůči zaměstnancům, dodavatelům či státu.

Základní účetní princip v podvojném účetnictví je princip bilanční, který říká, že se vždy aktiva a pasiva musejí rovnat. Pokud tomu tak není, někde v průběhu zpracování účetních dat musela nastat chyba, je potřeba ji najít a opravit.

Dlouhá pozice

Často se používá pojem LONG (nákup) a jedná se o pozici, kdy máme například více aktiv v zahraničních měnách nežli pasiv. Při růstu ceny podkladového aktiva například měnového páru CZK/EUR poté dochází ke zhodnocení – zvýšení zisku, naopak při poklesu ke znehodnocení – ztrátě.

Krátká pozice

Jedná se o pozici, která je přesným opakem té dlouhé. Máme více pasiv nežli aktiv v zahraničních měnách a doufáme, že dojde ke znehodnocení a tím snížení našich závazků, při zvýšení nám vznikne samozřejmě ztráta. Často se používá pojem SHORT (prodej).

Zajištění neboli hedging

Vstup do kontraktu slouží ke snížení rizika vyplývajícího z jednoho či více podkladových aktiv. Jako příklad si můžeme představit českého exportéra, který vyváží zboží mimo Českou republiku a platbu dostává v eurech. Pokud je v době vývozu hodnota měnového páru 26  CZK/EUR, tak to znamená, že při hodnotě zboží 1000 EUR vývozce obdrží 26 000 Kč. Platba však nemusí proběhnout ve stejný den a hrozí zde reálné riziko, že se po nějakém čase kurz sníží například na 25 CZ/EUR (apreciuje) a vývozce ztratí 1 Kč z každého získaného eura = 1 000 Kč. V tomto kontrastu se může zdát, že je 1000 Kč zanedbatelná částka, ale zkusme si představit, jaký by byl výsledek, pokud by se místo 1 000 EUR jednalo o částky řádově o pár nul větší.

Hedging například přes FX forward tudíž slouží k zafixování (uzavření otevřené pozice) budoucího kurzu dvou měn na určitou předem známou úroveň, takže vývozce přesně ví, jak na tom v budoucnosti bude. Může se samozřejmě stát, že kurz v budoucnu bude vyšší, ale pokud nechceme spekulovat (= hrozí zisk a zároveň i ztráta), tak je mnohem lepší dopředu znát hodnotu naší pozice a nemít strach z případného nepříznivého vývoje, který by mohl nastat.

Spekulace

Jak jsem už uvedl u hedgingu, spekulace slouží k ponechání otevřené pozice, která představuje na jedné straně možnost zisku, ale na straně druhé taktéž ztráty. Můžeme si vše ukázat na zadání předchozího příkladu. Investor předpokládá zvýšení (depreciaci) měnového páru CZK/EUR na základě vlastní predikce pomocí fundamentální, technické či psychologické analýzy z dnešních 25 CZK/EUR výše, a proto vstoupí do dlouhé pozice a nakoupí 1000 EUR. Pokud jeho předpověď na zvýšení kurzu nenastane, bude realizovat ztrátu, v případě úspěšné strategie bude odcházet spokojený a s výdělkem. V případě, že očekává pokles (apreciaci) kurzu, vstoupí přesně naopak do pozice krátké a má možnost taktéž vydělat, pokud jeho předpokládaný vývoj půjde tím správným a očekávaným směrem.

Nemohu však taktéž opomenout, že možnost vstupu do spekulativní pozice s použitím derivátů je relativné lehká a bez nutnosti použití peněžních prostředků ve stejném okamžiku. Toto vytváří významné operační riziko, protože například forwardy či opce nevyžadují počáteční peněžní platbu, proto mohou být lehce přehlédnuty nebo dokonce záměrně skryty před finanční kontrolou či oddělením risk managementu. Trader tak může jít do velkých spekulativních pozic díky úvahám o morálním hazardu, kdy ztráty budou zaplaceny samotnou institucí nebo následně státem ve stylu „too big to fail“, ale případný profit mu přinese tučné bonusy. Bohužel se tento scénář již několikrát v minulosti objevil v různých souvislostech a můžeme zmínit nechvalně známá jména, jakými jsou Nick Leeson, Jerome Kerviel či Kweku Adoboli.

Arbitráž

Jedná se o pojem, který souvisí se situací, kdy pomocí kombinace dvou či více transakcí realizujeme zisk s nulovým rizikem ztráty. V teorii by měly trhy fungovat na základě takzvané „teorie efektivních trhů“, která říká, že se všechny důležité známé údaje z trhů promítnou téměř okamžitě do ceny například akcií a ocenění je proto správné. Jakákoliv změna kurzu následně souvisí s novými informacemi, které se objeví.

Ve značné většině případů tomu však není, proto se mohou na trzích objevovat mezery (nerovnováhy), které způsobí, že je možnost provést arbitráž. Tato situace však zpravidla trvá pouze malou chvíli, protože se trh při větším zájmu o tuto pozici navrátí zpět do rovnováhy. Tímto se zabývají takzvané „behaviorální finance“, které ve své podstatě říkají, že trhy efektivní nejsou a může docházet k různým anomáliím. Svou roli zde hraje i sám člověk – investor, který se skoro nikdy nechová jako robot nebo podle teoretických předpokladů trhů.

Pojďme si ukázat velmi jednoduchý příklad arbitráže pomocí operací s měnovými páry. Investor má na kontě 1 milion Kč a rozhoduje se, jak realizovat zisk. Na trhu objevil dva dealery, kteří nabízejí kotace CZK/USD viz tabulka níže – BID (nákup) a ASK (prodej). Tyto kotace musíme brát z pohledu dealera (například banky), který buď nakupuje či prodává v tomto případě dolary. Prodejní kurz je vždy vyšší a dealer vydělává na takzvaném spreadu, což je rozdíl mezi ASK a BID kurzem.

Kdo obchoduje Nákup dolaru Prodej dolaru
Dealer 1 18,750 CZK/USD 18,760 CZK/USD
Dealer 2 18,770 CZK/USD 18,780 CZK/USD

Racionální investor by postupoval touto cestou: Jeden milion korun prodá dealerovi 1 za cenu 18,760 CZK/USD, a tím obdrží přibližně 53 305 USD. Tuto částku následně otočí u dealera 2 a nakoupí zpět koruny při kurzu 18,770 CZK/USD. Jeho výsledná částka na kontě po dvou výše realizovaných transakcích činí přibližně 1 000 535 Kč, což představuje zisk 535 Kč ve své podstatě s nulovým rizikem. Pokud by šel investor opačnou cestou, to znamená, že by nejdřív nakoupil dolary za 18,780 CZK/USD a následně je prodal za 18,750 CZK/USD, tak by realizoval ztrátu ve výši cca –1 597 Kč, ale je otázkou, proč by to dělal.