Co by se dělo po Czexitu?

Existuje možnost, že by Česko vystoupilo z Evropské unie? A co by se pak v takové situaci dělo? Podívejte se na možné scénáře.

V souvislosti rozvířeného tématu „Czexitu“ se nabízí možné scénáře takového dění podle hlavního ekonoma skupiny Roklen Lukáše Kovandy. 

Nabízí se v zásadně pět možností:

1.            „Norský scénář“

Jedná se o režim, který by se podobal současnému uspořádání vtahu mezi EU a Norskem, takzvaný „norský scénář“. Česká republika by se připojila k Evropskému hospodářskému prostoru, a udržela tak plný přístup k jednotnému evropskému trhu. Neměla by však vliv na proces přijímání standardů a regulací EU, kterým by v rámci jednotného trhu podléhala.

Jen pro připomenutí, ačkoli obecně vládne názor, že klíčem k jednotnému evropskému trhu je členství v EU, skutečnost je jiná. Volný evropský obchod je výsledkem existence Evropského hospodářského prostoru, nikoli EU. Součástí tohoto prostoru jsou i ty země, které do EU nepatří, konkrétně zmíněné Norsko a dále Island a Lichtenštejnsko. Tento trojlístek pak společně se Švýcarskem tvoří Evropské sdružení volného obchodu, EFTA. Evropský hospodářský prostor vznikl roku 1994 na základě smlouvy právě mezi EFTA a Evropským společenstvím, předchůdcem EU.

České republika by s tímto řešením dále čerpala výhody přístupu k jednotnému trhu, ale nemohla by se účastnit dojednávání legislativy, která se jednotného trhu týká. Řešení má tedy objektivně svá pro i proti.

2.            „Turecký scénář“

Druhou možností je vytvoření celní unie po „tureckém“ vzoru. Ta by zaručovala, že zboží se mezi ČR a EU může pohybovat bez celních restrikcí. Některé sektory by mohly být vyňaty (v případě Turecka jsou vyjmuty zemědělství, služby a oblast veřejných zakázek). Vůči třetím zemím by se uplatňovaly jednotné tarify, stejné jak v EU, tak ČR. ČR by však musela nadále zahrnovat regulatorní standardy EU do svých zákonů.

Tato možnost je z hlediska zahraničního obchodu ČR objektivně rozhodně méně atraktivní než členství v Evropské unii.

3.            „Švýcarský scénář“

Uspořádání po vzoru obchodního režimu mezi EU a Švýcarskem. Vznik souboru bilaterálních smluv umožňujících přístup českých firem na jednotný evropský trh ve vybraných sektorech.

„Švýcarský scénář“ je z hlediska ČR zřejmě nejatraktivnějším řešením v případě „czexitu“. Je však otázka, zda by s takovýmto uspořádáním souhlasil Brusel.  Z hlediska EU by se totiž mohlo zdát, že česká strana usiluje o vstup na jednotný trh pouze v odvětvích, kde se těší poměrně vysoké míře konkurenceschopnosti.

4. Dohoda o volném obchodu

Česká republika může nezávisle uzavírat dohody o volném obchodu a samotný její obchodní vztah s EU je upraven právě jednou takovou dohodou. Tarifní překážky jsou v takovém případě nepravděpodobné, záleželo by ovšem značně na konkrétním znění dohody mezi ČR a EU.

Toto řešení je zřejmě z hlediska ČR „druhým nejlepším“ po „švýcarském scénáři“. Zároveň by mohlo jeho dojednání být snazší než dojednání právě „švýcarského scénáře.“

5. Doložka nejvyšších výhod

Nevznikla by potřeba dojednávat společné standardy a regulace mezi ČR a EU. Avšak za tu cenu, že by ČR čelila externímu tarifu EU, což by mělo negativní dopad na náš zahraniční obchod.

To jistě nepříznivé. Na druhou stranu, mnozí vlivní ekonomové staví v současnosti otazník ze skutečný příspěvek evropské integrace k zintenzivnění zahraničního obchodu členských zemí. Například Andrew Rose, profesor Kalifornské univerzity v Berkeley, ve své loňské studii (Rose – Glick, 2015) spolu s kolegou připouští, že se mýlil, když na přelomu tisíciletí v kontextu debaty o evropské ekonomické integraci uváděl, že „vzájemný obchod libovolných dvou zemí, které se připojí k měnové unii, se téměř zdvojnásobuje.“ Právě takzvaný „Roseův efekt“, tj. opravdu výrazné prohloubení vzájemného obchodu vlivem integrace, byl přitom v době začátků eura ústředním argumentem jeho stoupenců. Podle kritiků Roseova efektu je například geografická blízkost pro intenzitu zahraničního obchodu podstatnější než členství v eurozóně. Je tedy možné, že se podobně jako členství v eurozóně přeceňuje z hlediska dopadu na zahraniční obchod i samotné členství v Evropské unii.

Sečteno, podtrženo, „czexit“ zůstává jen hypotetickou možností. Pokud by k němu došlo, ČR by nejpravděpodobněji ekonomicky profitovala v případě dojednání „švýcarského režimu“ ve vztahu s EU.