Co by se dělo po Czexitu?

Existuje možnost, že by Česko vystoupilo z Evropské unie? A co by se pak v takové situaci dělo? Podívejte se na možné scénáře.

V souvislosti rozvířeného tématu „Czexitu“ se nabízí možné scénáře takového dění podle hlavního ekonoma skupiny Roklen Lukáše Kovandy. 

Nabízí se v zásadně pět možností:

1.            „Norský scénář“

Jedná se o režim, který by se podobal současnému uspořádání vtahu mezi EU a Norskem, takzvaný „norský scénář“. Česká republika by se připojila k Evropskému hospodářskému prostoru, a udržela tak plný přístup k jednotnému evropskému trhu. Neměla by však vliv na proces přijímání standardů a regulací EU, kterým by v rámci jednotného trhu podléhala.

Jen pro připomenutí, ačkoli obecně vládne názor, že klíčem k jednotnému evropskému trhu je členství v EU, skutečnost je jiná. Volný evropský obchod je výsledkem existence Evropského hospodářského prostoru, nikoli EU. Součástí tohoto prostoru jsou i ty země, které do EU nepatří, konkrétně zmíněné Norsko a dále Island a Lichtenštejnsko. Tento trojlístek pak společně se Švýcarskem tvoří Evropské sdružení volného obchodu, EFTA. Evropský hospodářský prostor vznikl roku 1994 na základě smlouvy právě mezi EFTA a Evropským společenstvím, předchůdcem EU.

České republika by s tímto řešením dále čerpala výhody přístupu k jednotnému trhu, ale nemohla by se účastnit dojednávání legislativy, která se jednotného trhu týká. Řešení má tedy objektivně svá pro i proti.

2.            „Turecký scénář“

Druhou možností je vytvoření celní unie po „tureckém“ vzoru. Ta by zaručovala, že zboží se mezi ČR a EU může pohybovat bez celních restrikcí. Některé sektory by mohly být vyňaty (v případě Turecka jsou vyjmuty zemědělství, služby a oblast veřejných zakázek). Vůči třetím zemím by se uplatňovaly jednotné tarify, stejné jak v EU, tak ČR. ČR by však musela nadále zahrnovat regulatorní standardy EU do svých zákonů.

Tato možnost je z hlediska zahraničního obchodu ČR objektivně rozhodně méně atraktivní než členství v Evropské unii.

3.            „Švýcarský scénář“

Uspořádání po vzoru obchodního režimu mezi EU a Švýcarskem. Vznik souboru bilaterálních smluv umožňujících přístup českých firem na jednotný evropský trh ve vybraných sektorech.

„Švýcarský scénář“ je z hlediska ČR zřejmě nejatraktivnějším řešením v případě „czexitu“. Je však otázka, zda by s takovýmto uspořádáním souhlasil Brusel.  Z hlediska EU by se totiž mohlo zdát, že česká strana usiluje o vstup na jednotný trh pouze v odvětvích, kde se těší poměrně vysoké míře konkurenceschopnosti.

4. Dohoda o volném obchodu

Česká republika může nezávisle uzavírat dohody o volném obchodu a samotný její obchodní vztah s EU je upraven právě jednou takovou dohodou. Tarifní překážky jsou v takovém případě nepravděpodobné, záleželo by ovšem značně na konkrétním znění dohody mezi ČR a EU.

Toto řešení je zřejmě z hlediska ČR „druhým nejlepším“ po „švýcarském scénáři“. Zároveň by mohlo jeho dojednání být snazší než dojednání právě „švýcarského scénáře.“

5. Doložka nejvyšších výhod

Nevznikla by potřeba dojednávat společné standardy a regulace mezi ČR a EU. Avšak za tu cenu, že by ČR čelila externímu tarifu EU, což by mělo negativní dopad na náš zahraniční obchod.

widgety

To jistě nepříznivé. Na druhou stranu, mnozí vlivní ekonomové staví v současnosti otazník ze skutečný příspěvek evropské integrace k zintenzivnění zahraničního obchodu členských zemí. Například Andrew Rose, profesor Kalifornské univerzity v Berkeley, ve své loňské studii (Rose – Glick, 2015) spolu s kolegou připouští, že se mýlil, když na přelomu tisíciletí v kontextu debaty o evropské ekonomické integraci uváděl, že „vzájemný obchod libovolných dvou zemí, které se připojí k měnové unii, se téměř zdvojnásobuje.“ Právě takzvaný „Roseův efekt“, tj. opravdu výrazné prohloubení vzájemného obchodu vlivem integrace, byl přitom v době začátků eura ústředním argumentem jeho stoupenců. Podle kritiků Roseova efektu je například geografická blízkost pro intenzitu zahraničního obchodu podstatnější než členství v eurozóně. Je tedy možné, že se podobně jako členství v eurozóně přeceňuje z hlediska dopadu na zahraniční obchod i samotné členství v Evropské unii.

Sečteno, podtrženo, „czexit“ zůstává jen hypotetickou možností. Pokud by k němu došlo, ČR by nejpravděpodobněji ekonomicky profitovala v případě dojednání „švýcarského režimu“ ve vztahu s EU.