Současně přepokládá, že přesně za rok se začnou prudce zvyšovat tržní úrokové sazby – konkrétně tříměsíční PRIBOR, a to v době, kdy už koruna má znovu získat svoji dříve ztracenou volnost. Ale pěkně popořadě.
Ač se to nezdálo příliš možné, tak ČNB zvýšila svůj výhled inflace na rok 2017, což jí umožnilo potvrdit stávající kurzový závazek a současně i zopakovat termín pravděpodobného exitu koruny ze stávajícího kurzového systému avizovaný na polovinu příštího roku. Inflace by se v horizontu roku a půl měla dostat na 2,5 % a v průběhu roku 2018 by se měla podle ČNB vracet k cíli. Je však otázkou, zda tuzemské mzdy budou mít v době globalizovaných trhů dostatečnou sílu na tak rychlý vzestup inflace. I když centrální banka hovoří o vyrovnanosti rizik, my vidíme rizika stále ještě vychýlená na protiinflační stranu.Nejistotu do avizovaného načasování exitu vnáší i ECB, která má do března praktikovat politiku kvantitativního uvolňování, a není až tak jisté, zda si tuto epizodu masivního tisku eur nebude chtít ještě prodloužit. Alespoň tedy v zájmu předlužených zemí, které se na poptávce po dluhopisech ze strany ECB stávají stále více závislé. Byla by to totiž zvláštní situace, kdyby ČNB v souladu s prognózou v té době uvolnila korunu, prudce zvýšila své sazby a věřila, že česká měna zůstane vůči euru stabilní, zatímco ECB by nepolevovala ve své tiskové aktivitě a navíc držela sazby v záporu. Ale to už je příliš moc kdyby.
Nezbývá, než sledovat každé další inflační číslo a vedle toho podrobně analyzovat mzdové tlaky, které by mohly rozhýbat poptávkou inflaci a umožnit konečně návrat měnové politiky do normálního režimu. Jak je vidět na většině makroekonomických parametrů a nakonec i na ziskovosti tuzemských firem, ČR si může dovolit silnější měnu, než od roku 2013 uměle má. Jako dobu, kdy se tak stane, vidíme stále období okolo poloviny příštího roku s rizikem mírného odkladu.
