Čína varuje zabijáka britské libry G. Sorose, aby nespekuloval proti jüanu

Šestaosmdesátiletý zabiják britské libry George Soros evidentně tráví aktivní důchod. Momentálně je dost možná hlavním nepřítelem Číny, neboť ta jej varovala, aby se nepokoušel potopit její měnu.

Šestaosmdesátiletý zabiják britské libry George Soros evidentně tráví aktivní důchod. Momentálně je dost možná hlavním nepřítelem Číny, neboť ta jej varovala, aby se nepokoušel potopit její měnu. Sám Soros se prý nechal slyšet, že spekuluje proti S&P500, ekonomikám produkujícím ropu a asijským měnám. Pokud je pravda, co naznačuje agentura Reuters, resp. před čím varují čínské státní noviny – tedy, že hedgeové fondy spekulují proti čínskému jüanu, resp. hongkongskému – tak problémy čínské ekonomiky a finančních trhů dostávají novou dimenzi.

Otázka tedy zní, může nějaký spekulant položit (quasi) fixní kurz měny země, která disponuje devizovými rezervami ve výši 3,3 biliónu amerických dolarů? Těžko si představit, že Číně anebo Hongkongu, který ustál i finanční krizi v roce 1997, došly devizové rezervy. Nicméně, právě Soros, který položil britskou libru či malajský ringit ví, že obrana měny není jen o devizových rezervách. Pokud se ekonomika s fixním kurzem brání spekulativnímu útoku a odlivu krátkodobého kapitálu ze země tím, že centrální banka prodává devizové rezervy,dochází fakticky ke kvantitativnímu utahování, resp. k měnové kontrakci a krátkodobé úrokové sazby mají tendenci růst.

A to přesně se dělo ve Velké Británii v roce 1992, v Malajsii v roce 1997 a začíná se dít i dnes v Číně a Hongkongu. A tak pokud země s fixním kurzem disponuje vysokými devizovými rezervami a její dluhy jsou převážně v měně domácí (což je případ Číny) je na tvůrcích hospodářské politiky, aby zvážili, zda je pro ekonomiku snazší přestát spekulativní útok a vydržet nepříznivý tlak na ekonomiku skrze vysoké úrokové sazby anebo opustit fixní kurz, nechat měnu depreciovat a mít zároveň možnost nastavit nižší úrokové sazby.

Celkově pak celá epizoda se spekulací proti jüanu a HKK ukazuje na to, jak fatální chybou bylo zařadit čínskou měnu mezi rezervní měny MMF. Tím vznikl tlak na liberalizaci kapitálového účtu platební bilance a Čína ztratila kontrolu nad svojí měnovou politikou, neboť jí v podstatě řídí odliv a příliv kapitálu. Pokud bude chtít získat zpět kontrolu nad svou měnovou politikou, tak buď musí jüan nechat volně plavat a připustit jeho výraznou depreciaci anebo odhodit statut rezervní měny MMF a zavést zpět tvrdé devizové kontroly.

Zasílat nově přidané názory e-mailem