Chtějí Spojené státy americké stále vládnout světu?

Je těžké odhadnout, jakým směrem půjdou Spojené státy po prezidentských volbách. Jejich význam na dnešních celosvětových poměrech ale nelze zastírat.

Prezident Obama a guvernér Romney sdílejí jednu společnou výzvu přes všechny urputné rozdíly. Ten, kdo bude zvolen novým prezidentem Spojených států, bude čelit rostoucí skutečnosti, že největším rizikem pro globální stabilitu v průběhu dalších 20 let může být svou povahou Amerika samotná.

Tvůj úspěch je náš úspěch

Nic, ani íránské nebo severokorejské zbraně, násilní extrémisté, nestabilita na Blízkém východě, změna klimatu nebo hospodářské nerovnováhy, nebude formovat svět tak hluboce, jako schopnost Spojených států zůstat efektivním a přesvědčivým hráčem, který obhajuje tradiční práva jednotlivců a otevřené společnosti.

To byl závěr skupiny odborníků, kteří byli sdruženi na Světovém ekonomickém fóru v rámci „Global Agenda Council on the United States“. Ještě zajímavější je mimo jiné obava čínských úředníků a expertů, kteří mají strach, že budeme čelit světu uchvácenému chaosem, pokud Spojené státy, čelící omezení zdrojů, vedoucí únavě a problémům na domácí politické scéně, budou odpojeny od své globální odpovědnosti.

Lídr v zájmu globálního dobra

Americké vedení se všemi nedostatky a chybnými kroky bylo „lepidlo“ a udržovatel globální stability od II. světové války, a to více než jiné země.  Čtěte také: Jak špatné jsou statistické údaje USA?

Dokonce, i když svět zažívá největší posun ekonomické a politické moci od 19. století, žádná jiná podobná země se neobjevuje a ani to nevypadá, že by se objevila, protože by musela být připravená nebo vybavená k výkonu lídra v zájmu globálního dobra.

Přesto mnoho lidí na světě zpochybňuje roli amerického vedení a vytvořenou vládní architekturu, které však pomohly vytvořit hodnoty, na kterých Spojené státy dnes stojí.

Kdo dovede Ameriku k úspěchu?

Je velmi nepravděpodobné, že by volební kampaň na amerického prezidenta vnesla více světla na tyto otázky, ale oba kandidáti musí čelit nevyhnutelné pravdě: „Budou Spojené státy během dalších 15 až 20 let nejdůležitějším prvkem (a největší nejistotou) v otázce globální budoucnosti?“ Dva významné prvky, které budou nepochybně formovat podobu Spojených států, budou samotné výzvy a schopnost jich efektivně dosahovat.

Za prvé, budou Američané i nadále vidět sami sebe jakou součást identity v rámci prosazování hodnot, jakými jsou otevřená společnost a možnosti jednotlivců, které přispěly tak významně na celosvětovou populaci?

Za druhé, můžou Spojené státy dostatečně rychle řešit své vlastní domácí problémy, aby byla zajištěna jejich hospodářská, politická a společenská síla, zatímco se svět mění nebývalou rychlostí?

Historická exkurze

Vezměme v úvahu toto. Velké Británii trvalo 155 let zdvojnásobit hrubý domácí produkt na obyvatele v 18. a 19. století, kdy byla vedoucí světovou silou. Spojeným státům americkým trvalo to samé 50 let do roku 1950, kdy jeho populace byla na úrovni 152 milionů. Indie a Čína dosáhly stejného růstu v rozsahu a tempu, které však již zmíněné země nikdy nezažily. Obě země mají stokrát více obyvatel než Velká Británie během jejího rozkvětu a dosahují podobných výsledků za desetinu celkového času.

Ačkoliv Čína s největší pravděpodobností překoná Spojené státy jako největší světovou ekonomiku do roku 2030, Americe nadále zůstávají nesporné výhody, které jim mohou pomoci zůstat v roli rozhodujícího lídra. Pomyslete na strýčka Sama jako pokerového hráče sedícího u stolu globální kohorty, držícího lepší karty než kdokoliv jiný: volnou a pulzující společnost, historii technologických inovací, schopnost přilákat kapitál a vytvářet pracovní místa, a to vše podtržené relativně mladou a oživenou populací.

Nicméně, nezáleží pouze na tom, jaké jsou vaše karty, pokud s nimi hrajete špatně. Jinak řečeno, kandidát, který vyhraje v listopadových prezidentských volbách, bude konfrontován s realitou, kterou může shrnout kreslená postavička Pogo z roku 1971 se slovy: „Setkali jsme se s nepřítelem, který je v nás“.

Dva velmi odlišné scénáře pro svět

Pozitivní scénář by vyžadoval ten, kdo bude zvolen v listopadu jako sjednotitel, někdo, kdo se může povznést nad stávající hašteření a podnítit nejen Spojené státy, ale i svět kolem, k lepšímu pochopení tohoto historického okamžiku. Řešil by nejenom problémy v selháních americké infrastruktury, klesající úroveň vzdělání, zvyšování deficitu státního dluhu a stoupající náklady na zdravotní péči, ale respektoval by i ostatní světové hráče počínaje Čínou a konče Evropou.

Zdvojnásobení globální střední třídy o miliardu lidí do roku 2030 hraje do karet americké politické a ekonomické moci. Rostoucí poptávka po produktech a službách v oblasti informačních technologií, kde Spojené státy vynikají, představuje velmi důležitý prvek. Také vývoj zaměřený na získávání zemního plynu z břidlice a ropy poskytuje Spojeným státům a jejím partnerům nepoměrné výhody. V rámci tohoto pozitivního scénáře by Spojené státy mohly dosáhnout růstu 2,7 % každý rok v porovnání s 2,5 % za posledních dvacet let. Průměrná životní úroveň by mohla vzrůst až o 40 % do roku 2030 při udržování amerického snu naživu a obnovením globální přitažlivosti amerického modelu jako takového.

Negativní scénář vyplývá ze Spojených států, které se nedokážou pozvednout k současným výzvám. Velmoci poklesnou, když se jim nepodaří vyřešit problémy, které si předsevzaly. Americký růst by tak mohl zpomalit v průměru na 1,5 % za rok, což by způsobilo řetězovou reakci na světovou ekonomiku. Posun vnímání Spojených států při poklesu by mohl být ještě výraznější. Je to Amerika, která by mohla být pravděpodobně protekcionistou a méně pravděpodobný je fakt, že by donutila globální instituce stát se více efektivními.

Můžeme již nyní vidět náznaky, jak by takový svět vypadal. Diplomaté z Blízkého východu ve Washingtonu tvrdí, že neúspěch Spojených států v organizaci ucelenější, velkorysejší transatlantické a mezinárodní reakce na jejich regiony vyústil v otevřený boj o vliv, který však zvýhodňuje jen některé z hráčů. Ačkoliv také Spojené státy zareagovaly na krizi eurozóny v důsledku svých vlastních ekonomických obav, nenabízí větší vizi pro transatlantickou budoucnost, která by zajistila větší strategickou investici do evropské budoucnosti.

Závěrem

Spojené státy sehrály dominantní roli při obnově mezinárodního pořádku po II. světové válce. Otázkou však zůstává, jestli budou podobně postupovat znovu nebo dají naopak raději přednost k přispění nebezpečného globálního mocenského vakua, které však nikdo v příštích dvou desetiletích nebude ochotný nebo schopný plnit. To vše však ukáže až sama budoucnost, která se nedá dopředu dost dobře predikovat a ani nelze odhadovat s jistotou jakýkoliv další vývoj v této oblasti.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 5. 2012 11:21