Názory ke článku Cesta do pekla je dlážděna neomezeným tiskem papírových peněz

co jste kouřil?

Další rádoby odborník promluvil...

Jenze ti z hornich 10 000 nemaji sve majetky v penezich, ale ve firmach, ktere produkuji zisk stoupajici s inflaci - tedy pokud nezkrachuji. Naopak lide dole maji majetek spise v penezich (vybudujte firmu za 10 000 Kc) a proto trati nejvice.

Urcite nemaji vsechen majetek v primych investicich.

Vy tratíte desetitisíce - někteří jiní desítky miliónů -

Možná by bylo dobré upozornit na to co jsou peníze – poukázkou na hodnotu.

Jinak řečeno při inflaci ani není zajímavé kdo koli tratí, jednak je to závislé na procentech, kdo má deset miliard a tratí milión je v jiné situaci, než kdo má sto tisíc a tratí desetitisíce.

Ale především každá inflace, zejména při mohutné emisi ať papírových peněz, nebo číslíček v databázi bank znamená přerozdělení majetku. A tento důsledek je to co nás zajímá.

Peníze jako takové jsou přitom vedlejší ač se to nezdá. V dlouhodobých procesech rozhoduje právě to přelozdělování majetku.

Tisknutím poukázek na majetek, byť s kolísavou hodnotou majetku na který poukazují, se především přerozděluje majetek samotný.

To je důsledkem náboženství zvaného finanční systém, kde účastníci věří, že papírky znamenají hodnoty a proto jsou ochotni (či donuceni) v tomto náboženském rámci za papírky směňovat majetek.

Miloslav Ponkrác

Jen zajímavý důsledek: Klidně se může stát, že finančně (tedy počítáno v penězích) budou úplně všichni na světě do jednoho tratit, ale majetkově někdo vydělá někdo prodělá.

Takže absolutní hodnota ztráty je nezajímavá. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od teze „člověk je pánem přírody“ každý reálný systém má zpětné vazby a zpětnovazební smyčky a to včetně finančního.

A pokud budeme sledovat majetkové dopady, nikoli ty toaletní papíry, pak se ztráta může změnit v zisk majetku.

Dám příklad: Když jako banka budu mít bilardu korun a zbylí účastníci světa budou mít biliardu rovněž, mám polovinu majetku světa, pokud se mi to podaří proměnit. Pokud přijdu o 50 % peněz jako banka, pak jsem tratil půl biliardy. Pokud zbytek světa rovněž tratil, ale 70 % peněz, tak tratili finančně úplně všichni. Ale majetkově banka vlastní už nikoli 50 %, ale 62,5 % světa a zbylí namísto 50 % vlastní jen 37,5 %.

A pak se dají započítat zpětné vazby, ale jen jsem chtěl demonstrovat, že někdo může tratit finančně, ale majetkově šíleně vydělat.

Proto nemám ekonomiku rád, protože v dlouhodobém výhledu modelování světa finančními papírky je úplná ptákovina a pavěda, ze které nic kloudného nevyleze kromě nesmyslů. Svět je složitjěší než tahle aproximace.

A vo tom to je. Inflace je především změna vlastnictví, která se různými nelineárními matematickými funkcemi složitých parametrů nějak částečně (ne zcela) přenese i přes množství zelených papírků.

Miloslav Ponkrác

Vsechen ne, ale vetsinu. Takze v dusledku inflace prijdou o mensi cast majetku.

Mám pořád v živé paměti slabou korunu, kdy dolar stál 39 Kč, euro 35 Kč a britská libra cca 55 Kč. Jak vidět koruna posílila vůči euru o třetinu, vůči dolaru o polovinu a britské libře něco mezi tím. Dnes je euro díky politice kvantitativního uvolňování FEDu o třetinu silnější než dolar a to asi neodpovídá síle obou ekonomik. Proto bych tipoval, že euro bude oslabovat vůči dolaru, ev. budou oslabovat spolu vůči ostatním světovým měnám. Pak je tedy nesmyslné uměle udržovat sílicí korunu a ztrácet trhy. Ono trh to stejně časem srovná, ovšem za daleko většich obětí. Bude proto jen správné, pokud ČNB začne také odkupovat český státní dluh na sekundárním trhu a udržovat poměr měn přibližně na úrovni 1 :25 k euru a 1: 20 až 25 k dolaru

Zcela jiná je posice Švýcarska na finančním trhu a zcela jiná je posice koruny, byť české. Zatímco Švýcaři mají velice silný bankovní sektor, který společně se zdroji příjmů tamní ekonomiky je schopen čelit vývoji v nevyzpytatelných měnách, jako je v současnosti Euro, česká koruna na tom tak není. Banky vlastněné zahraničními subjekty nejsou ani zdaleka tak silné, i když jejich ukazatele kapitálové přiměřenosti jsou více, než v pořádku. Zdroje ekonomických příjmů jsou ze zemí, které se budou potýkat s problémy nestabilní měny. Jediné, co finančnímu trhu dlouhodobě doopravdy pomůže, je průkaznost, transparentnost a zabránění takovým Řekům, a dalším chovat se proti přijatým pravidlům. Ostatně to platí i pro veškerý bankovní sektor a jiné ekonomické subjekty. Krise vždy vznikly po zjištění, že někdo manipuloval údaji. Byly to americké hypotéky, řecké zprávy o tamním národním hospodářství, neexistence dohledu EZB (evropské centrální banky) nad vydávanými dluhopisy jednotlivými vládami členských zemí EU a hlavně eurozóny a podobné. Doposud všechny průšvihy odnesli ti méně bohatí a nelze se ani náznakem domnívat, že tomu bude v současné situaci nějak jinak. Ať už dojde k tištění peněz, nebo ne, bude to kvůli transformaci současného systému pro střední vrstvu a ty chudší určitě obtížné.

Jediné co tomu zabrání je drsná regulace bankovního sektoru a omezení/zabránění spekulací s penězi.

Řecko je jen stát, který někdo vytuneloval pomocí dluhu a není jediný. A nebude hlavně jediný. V okamžiku kdy existují subjekty bez kontroly, které mohou vyrábět peníze jen s velmi malým omezením. Takto je svět vydán v podstatě na milost a nemilost těmto subjektům – a nemá možnost s tím cokoli udělat. Ba dokonce ani řídit či vyhnout se krizím.

Všechny tyhle problémy historicky začaly a postupně gradují už v dlouhém historickém období od času, kdy se bankám povolily uzdy. A dokud to tak bude se můžete snažit o co chcete, ale taháte za krátký provaz.

Jediná sebeobrana je nezadlužit se, nebo rychle splatit dluh, jak to třeba dělá Rusko – jinak je stát vydán na milost a nemilost výrobcům peněz z ničeho.

A Kalousek pod rouškou splacení dluhu vyrábí nejrychlejší zadlužování jaké se zdá. Mnoho dluhů je navíc skrytých jako třeba splátku dluhopisů v budoucnu – tedy posunutých na budoucí vládu.

Jen k tomu Rusku. Dvakrát neuznali svůj dluh v historii, takže jako příklad to není moc vhodné.

S prominutím, i to je zrušení dluhu, byť hulvátskou cestou.

Česká republika zase v minulosti inciativně uznala dluh bank a jejich špatných investic – zhruba v ceně odhadem 500-600 miliard Kč – a převzalo ho na svá bedra jako státní dluh.

Otázka je kdo se tu chová víc jako blbec.

Stejně hloupě se chová i USA, která sanuje banky i když samo má problémy.

To ukazuje o co tu skutečně jde – o zájmy bank. O nic jiného. Žádné splácení dluhu. Jde o otroctví států přes banky.

Stejně tak euroval a samování Řecka. Hlavní zájem tu není zdraví Řecka ani zdraví Evropy, ale aby chuďátka banky, ťuťu ňuňu, nepřišly o své hloupě půjčené peníze.

Jenom díky dojemnou starostí o to, aby bančičky holčičky nepřišly o hloupě půjčené peníze, kde je jasné, že to nelze splatit – je tento stav umožněn. Kdyby to fungovalo zdravě a kapitalisticky, tak by hloupé půjčky bank šly na jejich triko. Hotovo dvacet. A ony by si už daly banky pozor, aby nepůjčovaly těm co nemohou vrátit.

To co se zamlčuje je to, proč banky mají být komunisticky chráněny? Proč pekař, nebo obchodník, nebo továrník, který špatně odhadne poptávku, nebo neprodá má dluh na svém vlastním triku a nikdo se o něj nestará? A proč spekulanti a banky, kteří špatně odhadnout svoje podnikání, tedy špatně půjčí by neměly krachovat?

Nevidím nic špatného na tom, aby banky co půjčily Řecku prostě odepsaly nesplatitelné dluhy, nejenom 50 %, ke kterému je donutila EU.

To je to oč tu běží. A to naznačuje mnohé. Naivní lidé si myslí, že se hraje o Řecko, nebo o to aby dlužníci platili. Nikoli! Odejmuli jsme bankám rizika, zisky jsme jim nechali. Jedinou racionální odpovědí a chováním bank bude zvyšovat riziko půjček – vždyť jim to všechno zaplatíme, i když budou půjčovat špatně!

Ve skutečnosti se hraje jiná hra – a to o globální změnu vlastnictví, popsal jsem výše.

Banky se chovají komunisticky a dlužníci se mají chovat kapitalisticky. Tak to nastavujeme. V EU, USA, jinde. Je to na palici. A je to špatně, velmi špatně.

Ještě by to ale chtělo dodat, že ty dluhy českých bank vznikly v době, kdy patřily 100% státu, takže se stát jejich převzetím jen přiznal k tomu, že v těch bankách špatně hospodařil a ty dluhy způsobil (ať už přímo půjčováním do spřátelených zemí, nebo nepřímo jmenováním špatných managerů).

Podobné to je i v těch vašich ostatních případech. Banky půjčovaly Řecku a dalším státům, protože stát rozhodl, že to jsou bezpečné investice a podle rizikovosti investic nařídil bankám velikost rezerv. A v takto pokřiveném prostředí se pak banky chovaly rozumně - maximalizovaly zisk. Že to bylo nesmyslné věděly určitě taky, ale byly k tomu donuceny nesmyslnou státní regulací jejich činnosti.

Tohle inflace nedělá, že by brala chudým a přidávala bohatým. Inflace dělá to, že bere věřitelům a přídává dlužníkům. A věřitel může být bohatý i chudý, stejně tak jako dlužník. Pokud je věřitelem občan a dlužníkem stát, kde si vedoucí vyplácí bohaté odměny, pak tuto zkratku mohu uznat. Ale já se třeba za bohatého nepovažuju, přesto mi inflace pomůže, protože mám hypotéku s delší dobou fixace... a tuhle pomoc od inflace odskáče banka.

udělala mnohokrát to v 90letech, po roce 2000 také a udělá to i dnes. Nebo snad máte někde ve smlouvě klauzuli, že ji nesmí banka vypovědět, nebo od ní odstoupit?

To banka neudělá. Nemůže.

Napsal jste to špatně. Inflace nejvíce přidávám výrobcům inflačních peněz a ubírá všem ostatním.

V rámci vztahu věřitel × dlužník je to jak jste to napsal, ale jsou až druzí v řadě. Protože v tomo smyslu také inflace přidává držitelům jakéhokoli majetku a ubírá držitelům jakýchkoli peněz.

tak tomu věř,že budeš ve výhodě.......­..........

Milý mladý příteli, nechte ty články po sobě někoho přečíst. Vezměme to z té nejnižší jazykové roviny: Neumíte pravopis. Nad tím se dá mávnout rukou, je to vizitka spíš redakce než vaše. Máte problémy s morfologií, korektní tvar minulého času od vytvářet je vytvářel, například. Ale nad tím se dá mávnout rukou, rozumíme si. Máte problémy se syntaxí. A nad tím už se rukou mávnout nedá, protože to už srozumitelnost dost ohrožuje. Máte problémy s nadvětnou syntaxí, tedy s propojováním jednotlivých výpovědí uvnitř textu, a s kompozicí vůbec, to je velmi nepříjemné u textů nad tři odstavce. A pak máte problémy s metaforami, to ovšem uráží nejvíc estetické cítění... Viz třeba nadpis. Když se něco dláždí, dláždí se to jednotlivými kusy, dlažebními kostkami, dobrými úmysly a třeba i – řekněme – paklíky papírových peněz. Ale ne něčím nepočitatelným jako je tisk. Zabýváte-li se investicemi, zkuste investovat do nějakého kurzu psaní.

Vždy se rád pousměji nad podobnými výplody, díky.

Vystihl jste mechanismus přelévání finanační moci sice trefně, výborně, ovšem jde o pouhý matematicko -ekonomický model, jenž popisujete. Jaký bude výsledek není nikdy předem jasné, ani těm nejprozíravnějším a nejsubtilnějším bankéřům ve smyslu miliard a bilionů v peněžence. Nad námi jsou totiž milý pane vyšší mechanismy, než jen vůle bankéřů a nenažranců, bohudíky. Někde jsem četl, možná ve francouzském tisku, že ekonomické trhy ovlivňují planety a jejich aspekty, což je nejen matematicky a statisticky doloženo, ale mnoho bankéřů si astrologické predikce nechává vážně vypracovat od předních astrologů. Myslíte, že je to od tak informovaných lidí jen rozmar a zábava?