Cesta do pekla je dlážděna neomezeným tiskem papírových peněz

Devalvujeme euro a učiníme zhýralé ekonomiky znovu konkurenceschopné. Navíc dluhy snadněji splatíme a dostaneme se z krize. A kdo to nakonec zaplatí? Střední třída.

Tak by se dala interpretovat slova Sarkozyho, který by chtěl z Evropské centrální banky vytvořit tiskárnu peněz na odkup dluhopisů. Může tato strategie pomoci, nebo je cestou do pekla? A mělo by však euro znehodnocovat vůči hlavní celosvětové měně – americkému dolaru?

Federální rezervní systém (centrální banky USA) provádí politiku, kdy účelově znehodnocuje americký dolar prostřednictvím kvantitativního uvolňování (tisknutí peněz na odkup dluhopisů a pomoc bankám). Zprávy dokonce hovoří o nově vytvořených 15 biliónech dolarů (společně s poskytnutím záruk), což by znamenalo, že by mohlo být vytvořeno tolik nových peněz, které přesahují hrubý domácí produkt USA.

Dokonce se ozývají hlasy, že by v této politice měla centrální banka pokračovat a tím znovu učinit exportéry konkurenceschopné. Proto i přes veškeré problémy v eurozóně a současného upřednostňování amerického dolaru ze strany investorů, nelze tuto měnu považovat za kvalitní a jedinou možnou, kterou je nutné následovat. V delším horizontu na to nejspíše americká ekonomika doplatí, podobně jak tomu bylo v 70 letech v podobě dvojciferné inflace.

U Evropské centrální banky se zatím dluhopisy kupují na sekundárním trhu, každým dnem se však očekává, že přejdou i na ten primární. Bohužel tisk papírových peněz nikdy žádný problém nevyřešil, spíše problémy vytvářel, zvláště u chudých a střední třídy.  Dokonce se nelze ani divit názorům, že inflace je určitým zdaněním, při které platí střední třída těm bohatým, a to nejspíše právě bankéřům.

Tahle teorie je prakticky nejvíce viditelná v latinskoame­rických zemích, které si prošly několika sériemi hyperinflací. V podstatě došlo k přerozdělení majetků od chudých k bohatým. Není se proto čemu divit, že Giniho koeficient, který měří příjmové nerovnosti je v těchto zemích nejvyšší.

Je nutné si přiznat karty

Co v současné době Evropské unii nejvíce pomůže, nejsou silná politická slova, různé semináře, kongresy na téma krize a další politická integrace. Je nutné si přiznat reálnou situaci. Bankrot nesmí být sprosté slovo, ale přiznáním reálné situace. Přiznáním toho, že banky půjčovaly Španělsku, Itálii a Řecku za určitá rizika. Nepřehlédněte: Zkrachuje Řecko? A pokud ano, zkrachuje i euro?

Za rizika jim byl vyplácen úrok. A je zcela absurdní, aby daňoví poplatníci jiných zemí, kde bankovní sektor je stabilní dopláceli na banky nestabilní. Je také nepochopitelné aby lidé, kteří  mají co dělat, aby si vydělali na své živobytí a, kdy je stát je připravuje prostřednictvím zdanění o většinu příjmů, tyto peníze posílali neúspěšným bankovním společnostem.

A už zcela mimo mísu je to, aby všichni platily „inflační“ daň v podobě uvolněné měnové politiky Evropské centrální banky. Koneckonců Němci s tím mají otřesné zkušenosti. Po zavedení poválečné marky se k této strategii nikdy neuchýlili. Možná i kvůli tomu se marka  společně s dolarem, a později japonským jenem, staly nejvýznamnějšími světovými měnami.

Koruna jako příležitost

Současná krizová situace je naší pro korunu historickou příležitostí. Česká národní banka (tedy instituce, která u nás provádí měnovou politiku) by neměla následovat (a nenásleduje) strategii Evropské centrální banky, ale naopak měla by jít proti proudu. Proti proudu utrácení, znehodnocování měny a politického ovládnutí měny, které vždycky skončilo pořádným problémem (lze užít i jedno příznačnější slovo).

Zkrátka takovou alternativou vůči euru, kde centrální banka provádí rozumnou měnovou politiku a udržuje inflaci pod dvouprocentním inflačním cílem. Usilovně kontroluje kapitálovou přiměřenost bank a nutí je, aby byly připravené i na ty nejpesimističtější scénáře vývoje ekonomiky. Psali jsme: Co dělat, když vám posilující koruna působí ztráty?

Také umožňuje dalším subjektům vstoupit na bankovní trh, a tím ohrozit pozice dominantních hráčů. Jedině nová konkurence a bankovní klient, který se nenechá odírat, povedou k tomu, že velké bankovní korporace budou moci zapomenout na 10miliardové dividendy zasílané svým krachujícím mateřským společnostem.

widgety

V současné době je nám jedinou skutečnou konkurencí ve středoevropském regionů polský zlotý. Polsko však usiluje, o co nejrychlejší přijeutí eura. Naše měna se tak může stát jedinou alternativou na rozbouřeném měnovém moři.  Z tohoto důvodů se nám  otevírá historická příležitost stát se „frankem východu“.

Pokud tedy zažíváme každodenní frustrace nad současnou vládou, přeci jenom existuje světlo na konci tunelu. Tomuto světlu se říká bankovní rada České národní banky. Zasloužíte si pochvalu kluci (a paní Zamrazilová)!

Anketa

Věříte české koruně?

81 %
19 %
Odpovědělo 507 čtenářů.
23 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 2. 2012 23:39