Český maloobchod slábne, americký trh práce je ve skvělé formě

Český maloobchod v květnu výrazně zpomalil. Z meziročního růstu o 6% v dubnu se maloobchod dostal do meziročního poklesu o 0,6%. Z části je na vině nižší počet pracovních dní oproti uplynulému roku. I po jeho započtení ale maloobchod znatelně ubral nohu z plynu (meziroční růst pouze o 1,1%). Hlavním faktorem jsou nižší prodeje automobilů, které táhly v uplynulých měsících maloobchod naopak raketově vzhůru. Sekundovaly mu navíc o něco horší prodeje potravin.

Slabší čísla ale sama o sobě nemusí být znakem slabší spotřeby domácností. Rychlý nárůst prodejů aut nazačátku roku táhly nahorů také investice podniků (dané obavou ze zdražování) a prodeje zahraničním vlastníkům. Čeští prodejci vozů díky intervenci a relativně strnulým katalogovým cenám mohli být pro řadu zahraničních klientů výhodnější než domácí prodejci automobilů. Tento efekt se ale pravděpodobně v průběhu času vyčerpává…

widgety

Na rozdíl od českého maloobchodu, americký trh práce dál ukazuje svojí sílu. Přírůstek pracovních sil v červnu patřil k jedněm z nejvyšších za poslední tři roky a půlroční průměr je nejvýše od roku 2006. Současně dál poklesla míra nezaměstnanosti. A nutno dodat, že ze správných důvodů – ne proto, že by z trhu práce mizeli frustrovaní pracovníci, kteří rezignovali na hledání pracovního místa, ale jednoduše proto, že si lidé úspěšně hledají práci. Míra participace (podíl ekonomicky aktivních na celé populaci) je v USA letos zásadě stabilní. Míra nezaměstnanosti přitom dál vytrvale klesá a na 6,1% se již dostala do vod, kde ji Fed očekává na konci tohoto roku.

I když produktivita práce v tuto chvíli v USA v nejlepším případě neroste a v horším lehce klesá, rychlé přírůstky pracovních míst jsou velice dobrou zprávou pro růst americké ekonomiky ve druhém kvartále.

I přesto, že nezaměstnanost rychle klesá, tak zatím nevidíme žádné výraznější zrychlení mezd. Ty si v posledních dvou letech udržují poměrně opatrnou 2%-ní dynamiku. Ta je vzhledem k předkrizovým průměrům relativně pomalá, a to i když bychom vzali v úvahu současnou nižší inflaci. Věříme proto, že holubice v americkém Fedu přes rychlejší propad nezaměstnanosti nakonec nebudou mít moc chuti uspíšit exit z měnové expanze. Nic na nastaveném kurzu ostatně nechce z kapitánského můstku ECB měnit ani Mario Draghi. V eurozóně je ale na rozdíl od USA první růst sazeb zatím v dalekém nedohlednu. To by měla být časem voda na mlýn americkému dolaru.