Černé zlato ztratilo lesk. Na jak dlouho?

Globální hospodářství je obrovskou měrou závislé na ropě. Bylo tomu tak před padesáti lety a je tomu tak i dnes. Bez ropy jsme si donedávna nedokázali představit blahobyt v dnešním slova smyslu, a ani dnes – s mnoha pokrokovými technologiemi v kapse – to není vůbec snadné. V roce 2008 vyšplhaly ceny do závratných výšin, kde je ještě podporovaly zkazky o brzkém dosažení ropného vrcholu. Od začátku roku 2011 do poloviny roku 2014 byla cena za jeden barel ropy spolehlivě nad 100 dolary a očekávané hospodářské oživení slibovalo opět přiložit pod kotel.

Trhy zareagovaly pozdě

A dnes? Vypadá to jakoby si cena ropy našla „nový normál“ na hodnotě kolem 50 dolarů za barel, tedy o 60 % méně než například začátkem roku 2012. Zatím nic moc nenasvědčuje tomu, že by se cena měla vrátit na hodnoty, se kterými jsme si zvykli žít a díky kterým nám ty dnešní připadají neuvěřitelně levné.

Pád cen ropy dokonale ukázal, jak fungují dnešní trhy. Do poslední chvíle ignorují technologické i geopolitické trendy, aby je pak zhodnotily všechny najednou. Technologický pokrok a stále vyspělejší těžební metody nejsou věcí posledního roku. Už před několika lety bylo jasné, že bude možné těžit z kanadských ropných písků nebo ve stále hlouběji položených dnech oceánů. Spojené státy se díky „frackingu“ stihly dokonce stát největším producentem ropy – a nepodařilo se jim to přes noc. Nutno přiznat, že je k tomu motivovala tehdejší vysoká cena černého zlata, která investice do nových technologií umožnila.

Vzhůru cesta nevede

Dosud fungující cenotvorba ropy prostřednictvím států sdružených v OPEC přestala zabírat. Dostatek nebo dokonce přebytek ropy Saudské Arábii, Iráku či Venezuele nedovoluje těžit méně – je tomu právě naopak. Tyto státy si výpadek příjmů za surovinu, na níž závisejí jejich rozpočty, nemohou dovolit. Představa, že jde o snahu Saudské Arábie nízkou cenou vytlačit z trhu konkurenci, nestojí na pevných nohách. To mohla zkoušet před třemi lety, dnes už je pozdě. Obzvlášť ve chvíli, kdy začátkem příštího roku na trh vtrhne Írán se svou denní produkcí 400 000 barelů za den. Také Rusko potřebuje maximálně povolit ropné kohouty, aby dokázalo ufinancovat své vojenské anabáze na Ukrajině a v Sýrii.

Světové hospodářství bude podle všech odhadů růst. Nezdá se však, že by mělo takovou sílu, aby přinejmenším v příštím roce dokázalo vytlačit cenu ropy vzhůru. Pokud se tak přece jen stane, opět se investorům vyplatí investice do nových nalezišť a nových způsobů jejího získávání, což rostoucím cenám pravděpodobně opět vystaví stopku. Není tedy příliš pravděpodobné, že by ropa v dohledné době mohla opět pokořit sto dolarovou metu. Ceny na čerpacích stojanech nám nějakou dobu pravděpodobně náladu kazit nebudou.

Zasílat nově přidané názory e-mailem