Ceny v průmyslu stagnují

V meziměsíčním i meziročním srovnání se ceny průmyslových výrobců, které jsou jedním z faktorů ovlivňujících inflaci v ČR, nezměnily.

To ovšem vůbec neznamená, že se ceny v jednotlivých průmyslových oborech nehýbou. Zatím se pouze jejich pohyb kompenzuje. Na jedné straně je zde stále cítit silný vliv levnější elektřiny (meziročně –8,6 %) a těžených surovin (-3,6 %), na straně druhé je vidět zdražování produkce zpracovatelského průmyslu (+2,1 %). 

Růst cen je nejsilnější v automobilovém průmyslu, kde se meziročně zvyšují ceny skoro o pět procent. Příliš pozadu nezaostává v nárůstu cen produkce ani dřevařský a chemický průmysl i výroba kovových výrobků. Zvyšovat svoje ceny nyní mohou převážně firmy orientované na export.
 

V cenách zpracovatelského průmyslu se potkává hned několik vlivů, a sice devalvace koruny, zvyšující se poptávka a zřejmě i zavádění nových modelových řad osobních automobilů. Levněji naproti tomu nyní prodává svoje výrobky potravinářský průmysl a farmacie.
 

Je nepochybné, že bez pozitivního nákladového šoku v cenách energií vzniklého díky těžbě z břidlic i dotovaného rozvoje zelené energie v Evropě, by ceny v českém průmyslu rostly podstatně rychleji. Levnější energie totiž firmám částečně vykrývá devalvací zvýšené náklady dovážených materiálových vstupů ještě minimálně do konce roku.
 

Proto se nedá zatím příliš čekat, že by ceny ve výrobě mohly už v nejbližší době výrazně promluvit do české inflace. Inflace je sice na mírném vzestupu stejně jako ceny ve zpracovatelském průmyslu, ale dosavadní pozitivní vývoj nákladů na energie stále ještě působí „protiinflačně“.
 

Nejnovější čísla z průmyslu nejspíše nijak nezmění pohled ČNB na nastavení měnové politiky. Proto se nám z tohoto pohledu stále jeví jako nejdříve možný termín změn kurzového režimu či sazeb až rok 2016.