CDO se vrací zpět do hry. Už žádné „přehřáté“ hypotéky

Zajištěné dluhové obligace byly nenáviděné v důsledku jejich pozice během finanční krize. Od té doby se však mnoho změnilo, a to včetně regulatorní stránky.

Právě proto se po čase znovu dostávají na výsluní a těší se zájmu investorů. Collateralized Debt Obligations (dále jen „CDOs“, do češtiny možno přeložit jako zajištěné dluhové obligace) se postupně vrací zpět na scénu poté, co byly vyhodnoceny jako jedny z hlavních hnacích mechanismů v rámci již proběhlé finanční krize z roku 2008. Investoři hledající výnosy v prostředí nízkých úrokových sazeb znovu investují do těchto investičních instrumentů, které se tak postupně stávají znovu atraktivními.

Panují zde samozřejmě opodstatněné obavy, že by CDOs mohly způsobit další tržní kolaps. Nicméně je dobré poznamenat, že trh s CDOs se v důsledku finanční krize změnil a vyzrál. Přísnější kapitálové požadavky a všeobecné povědomí o rizicích spojených s CDOs navrátily těmto instrumentům post nástroje pro řízení rizik, což je protikladem pro neřízenou spekulaci.

Struktura instrumentu

CDOs jsou druhem cenného papíru, který v sobě obsahuje určitý „bazén“ různých dluhů, např. v podobě korporátních dluhopisů, úvěrů či cenných papírů zajištěných hypotékami (MBS). Tento dluh je rozdělen do různých tranší, které představují příslušnou úroveň rizika. Tyto jednotlivé tranše jsou následně prodávány investorům. Seniorní tranše v sobě nesou vyšší úroveň bezpečí, protože mají vyšší kreditní hodnocení nebo jsou založeny na dluhu, který má vyšší kvalitu (očekává se jeho splácení). Naopak juniornější tranše sice na jedné straně vyplácejí vyšší úrokové platby, ale na straně druhé v sobě nesou nižší úroveň bezpečí pro investora. Existují tři hlavní druhy CDOs.

Hotovostní CDOs (krytí přes skutečná aktiva a příjmy plynou z aktuálních peněžních toků jdoucích z těchto aktiv v podobě například kuponů či jistin) drží portfolia aktiv v podobě například úvěrů, korporátních dluhopisů či cenných papírů zajištěných hypotékami. Syntetická CDOs (není krytí přes skutečná aktiva a z nich plynoucích peněžních toků) mají expozice do portfolií aktiv s fixním příjmem (typicky dluhopisy) přes Credit Default Swapy (CDS, swapy úvěrového selhání), které patří do skupiny kreditních derivátů. Hybridní CDOs jsou mixem aktiv a expozic prostřednictvím swapů úvěrového selhání.

CDOs v roce 2008

Platební neschopnosti ve spojení se CDOs, které byly kryté hypotékami, byly jedny z hlavních příčin finanční krize z roku 2008. Banky měly inventáře CDOs v podobě juniorních tranší, které chtěly prodat. Kreditní ratingové agentury dávaly těmto juniorním tranším dobré hodnocení, ačkoliv byly kryté nekvalitními dluhy, takže pro investory vytvářely do jisté míry zkreslený obraz skutečnosti. Ve výsledky byly banky díky dobrému kreditnímu hodnocení schopné tyto juniorní tranše prodat penzijním fondům a dalším institucionálním investorům. Tyto skupiny investorů mohou investovat pouze do dluhu s vysokým kreditním hodnocením, a pokud by jej neměl, nesmí do něj ze své pozice vstupovat s ohledem na své vlastní klienty, kterým spravují jejich peníze.

Banky platily kreditním ratingovým agenturám peníze za to, aby dávaly kreditní hodnocení jednotlivým tranším. Při ohlédnutí zpět do minulosti se jedná o jasný střet zájmů. Kreditní ratingové agentury nebyly při vyhodnocování jednotlivých tranší nezávislé, protože banky byly jejich klienty. Tyto agentury také špatně předpokládaly, že ceny bydlení budou nadále stoupat. Tranše byly z geografického hlediska vysoce diverzifikované. Banky se mylně domnívaly, že když budou ceny bydlení sníženy v jedné části země, bude to vykompenzováno silnými trhy s bydlením v jiných místech. Nepředpokládaly tudíž celonárodní krizi v oblasti bydlení. Masivní příliv nesplácení závazků ze strany klientů a s tím spojené platební neschopnosti zaplavily celý trh, což mělo přímý a negativní vliv na samotná CDOs.

Návrat pro trhy s CDOs

Jak již bylo řečeno v úvodu, CDOs se postupně vrací zpátky na scénu. V současném prostředí nízkých úrokových sazeb nabízí tyto instrumenty vyšší výnos ve srovnání s například korporátními nebo státními dluhopisy. Investoři hledající výnos začínají znovu investovat do CDOs. V roce 2014 byly vydány CDOs v hodnotě kolem 20 miliard amerických dolarů, což je poměrně výrazné navýšení ve srovnání s rokem 2013, kdy byly tyto instrumenty vydány za přibližně 5 miliard amerických dolarů. Odborníci poukazují na skutečnost, že se trh s CDOs změnil. Aktiva, která kryjí CDOs, se přesunula z rezidenčních hypoték na hypotéky komerční. Komerční nemovitosti neměly takový pokles ve srovnání s těmi rezidenčními. Je zde tedy zdánlivě nižší riziko ve spojení s komerčními nemovitostmi.

Investoři jsou si také více vědomi rizik spojených s CDOs. Tento fakt se následně odráží v samotném ocenění těchto instrumentů. Navíc jsou zde přísnější kapitálové požadavky, které zajišťují, že jsou protistrany schopné plnit své povinnosti v souladu s podmínkami podepsaných smluv. Dodd-Frank a Basel III po bankách vyžadují, aby měly k dispozici více kapitálu v rámci své ochrany, pokud by došlo k dalšímu podobnému zhroucení trhu.

Kreditní ratingové agentury jsou také mnohem opatrnější. Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických obžalovalo ratingovou agenturu Standard & Poor's za její podíl na finanční krizi. Společnost souhlasila s urovnáním sporu zaplacením 1,38 miliardy amerických dolarů začátkem roku 2015. Ratingové agentury tak budou nadále jen s malou pravděpodobností poskytovat dobrá kreditní hodnocení pro riziková CDOs při pohledu do budoucnosti.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 12. 2015 10:40