Bude méně peněz, jen to málokdo chce říct nahlas

Finanční trhy jsou na výkyvy ekonomiky citlivé. Kostlivci a dluhy skloňované ve všech pádech čekají na další generace. Buď se s nimi vypořádají, nebo hřebíky zatlučou dveře.

Za poslední měsíc z fondů lidé vyzvedli 800 milionů, horší je však ohlédnutí za poslední, tedy čtvrtý kvartál, protože během něj z fondů odešly celé tři miliardy – tím nejen odpravily tehdejší kladnou miliardu, ale pod vodu o dvě miliardy potopily i celoroční flow. Majetek fondů snad dopadl lépe, protože když jeho zhodnocení za první tři čtvrtletí dosáhlo 9,5 miliardy, tak i poslední čtvrtletí nedopadlo zle a možná i odliv „překoná“. Celkový majetek našich fondů by se měl dostat těsně pod čtvrt bilionu korun (na celkovou statistiku AKAT si musíme počkat). Víc ovšem bylo už v roce 2006 a k vrcholu 315 miliard z konce roku 2007 je ještě hodně daleko.

Trhy sice nezářily, ale přece jen docela rozdýchávaly klinickou smrt, v níž se plácaly prakticky už rok a půl (od letní rally 2009). Asi nejzajímavější vývoj předvedly tentokrát dluhopisové trhy, které pilně odpracovávaly historický pád a pod infuzemi kvantitativních uvolňování a jiných odkupů předvedly historické výnosy. Málokdo vyhrál jackpot, ale ani opozdilci nepřišli úplně zkrátka. Kdo ještě začátkem roku naskočil do dluhopisového fondu, vyhrál alespoň pěkných pár procent. Jenže po prázdninách měl už honem vysmahnout. Krásně vidět je to na ING obligačním: kdo nastoupil v lednu, měl do srpna 8,5 %, leč od září už 3,5 % zas ztratil. Lepší 5 %, než rezatým drátem do oka (řeknete si), ale lépe již zkrátka bylo. Z dluhopisů bič a pryč, omíláme už od léta.

Slavná otázka „kam s ním“ ovšem žije věčně a jistě bude trápit i ty investory, kteří do dluhopisových fondů jen loni přinesli přes čtyři miliardy. Jistotu aby pohledal s Aladinovou lampou – kde nic, tu nic, osobně mám jedinou odpověď: dividendové tituly. Hlavně neskákat na hovězí vábničky typu jednorázového životní pojištění, které není ani pojištěním, ani nijak efektivní investicí a které Tomáš Prouza nazval výstižně vítězstvím marketingu nad rozumem. Různé kapitálové pojistky si dokonce v jedné analýze vysloužily přejmenování na „fenomenální trik, kapitální podfuk plně srovnatelný s vrcholnými čísly Davida Copperfielda“.

Vývoj podílových fondů za prosinec 2010

Podílové fondy V mil. Kč
Peněžního trhu –539
Dluhopisové –133
Smíšené 74
Akciové 49
Zajištěné –293
Celkem -842

Životní úroveň půjde dolů

Problém retailových trhů se zřejmě prohloubí obecně: bude méně peněz. Nejen v Česku, ale i v Evropě i v Americe. Málokdo si to odváží říci na plnou hubu, ale zkrátka životní úroveň klesne. To je jediná cesta ze zadlužení, které způsobilo žití „nad poměry“. Kupodivu to chápe i 76 % lidí u nás, kteří považují tempo růstu státního dluhu za jeden z největších problémů země. Zatím jen málo z nich ovšem tuší, co to znamená. Zato z analýzy uznávaného Centra pro výzkum ekonomiky a podnikání (CEBR) vyplývá, že v některých zemích (v Irsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii) bude nutné snížit výdaje spotřebitelů o nejméně 15 %, tedy o víc než klesla životní úroveň v Británii za druhé světové války. O kolik to bude u nás?

Ale zpět k fondům: kromě masového útěku z fondů peněžního trhu v oblibě propadly i zajištěné fondy. Před nedávnými poklesy akciových trhů sice investory ochránily, ale většinu z nich zřejmě čistá reálná ztráta příliš nenadchla.

Dluhy už nejdou z Ameriky, jsou krásně evropské

Uplynulý rok byl ve vleku celkového vývoje globální ekonomiky i sentimentu. Proti očekávání pesimistů a skeptiků nedošlo k dalšímu klopýtnutí do strašidelného W. To je jistě uklidňující, byť na hladinu vlny zdola vyvalily mnoho jiných děsivých kostlivců. Bohužel jich většina už neplave za velkou louží, ale mají rodokmen povýtce evropský – jen každý pes, jiná ves. Prapůvod je ovšem geneticky stejný: dluhy, dluhy, dluhy… a je skoro jedno, kde víc utrácely domácnosti a kde státy, ovšem nikdo jiný než lidé ty dluhy platit nebudou. Zatím to umně oddalují tiskárny na peníze, skrývající se za fintami nízkých sazeb, kvantitativních uvolňování nebo odkupování rizikových dluhopisů. Jde ovšem jen o „roztahování“ problémů v čase – aby to nebouchlo hned, v naději že se to snad časem podaří trochu „zjemnit“. Ale splatnost nezmizí, jen ťukání na dveře uslyší i další generace. Uvidíme tedy, jestli je vyslyší, nebo dveře zatluče hřebíky. Anebo inflace oškube všechny.

Sledujte online dění na

Trhy se ovšem chovají stále méně vypočitatelně, občas nadšeně vyskočí, jindy slyší trávu růst. Ale tak to bylo vždy, není se tedy příliš čemu divit. Dění se navíc přesunulo na dluhopisové trhy, což souvisí s výše zmíněnou změnou celkové situace. Naopak akciové trhy znavené jarním tanečkem usnuly spánkem spravedlivých až do Mikuláše a teprve Santa-rally něco málo pod stromeček přinesla: americký S&P 500 „překonal“ úroveň před pádem Lehman Brothers na podzim 2008, čímž vyrovnal svůj 46 % propad, který naakumuloval po pádu banky. Za rok vynesl skoro 13 % (DJIA 11 % a Nasdaq 18 %). Kodaňských 25 % je sice z říše snů, ale ani pražských 9,6 % není k zahození.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 1. 2011 12:02