Bankovní unie v nedohlednu

Blíží se další summit Evropské unie a před ním mají klasické dostavení ministři financí eurozóny. Oproti nervy drásajícím zážitkům z roku 2011 a 2012 probíhají přípravy na jarní summit unie zatím v poklidu.

Po dlouhé době navíc není hlavním problémem, který by z jednání vysál všechnu energii, Řecko. Eurozóna tentokrát Řekům bez jakýchkoliv průtahů uvolnila další tranši pomoci v celkovém objemu 4,2 miliardy eur.

Navazující červnovou tranši budou mít navíc automaticky přiklepnutou, pokud přijmou reformu výběru daní, pokročí v liberalizaci chráněných odvětví a propustí další 2000 státních zaměstnanců. Řecký bumerang ale ještě není definitivně vyřešen. Současné prognózy Evropské komise a MMF na řecký růst v letech 2014–2016 jsou až příliš optimistické a mamutí veřejný dluh bude potřebovat v ročním horizontu další restrukturalizaci. V tuto chvíli ale spíše pozornost ministrů financí přitahují problémy Slovinska a Kypru. Řecko je proti nim příběh s dobře čitelným koncem.

Na Kypru si eurozóna vyzkoušela, že se vůči periferiím zasaženým bankovní krizí dá hrát i tvrdá hra. Slovinsko je pravděpodobně se svým problematickým bankovním sektorem dalším adeptem na pomoc v řadě a logicky panuje nejistota, jakou hru sehraje Brusel s ním. Bude se postupovat spíše tvrději, protože riziko nákazy ze slovinského bankovního sektoru není nijak vysoké? Nebo budou podmínky relativně volné jako ve Španělsku, protože Slovinsko není daňovým rájem a celková velikost slovinského bankovního sektoru (vzhledem k vlastnímu HDP) není nijak velká?

Na tyto otázky by dala asi nejlepší odpověď určitá hybridní forma bankovní unie, ve které by si mezi sebou členské státy vyříkaly podle čeho stanovit tvrdost postupu – za jakých podmínek budou postiženi akcionáři, za jakých držitelé dluhu a za jakých běžní vkladatelé. Poslední odmítavé výroky německého ministra financí na adresu bankovní unie ale ukazují, že bankovní unie je další z řady dlouhodobých projektů.