Amerika by měla být ráda za to, že Čína s kurzem nemanipuluje

Včera proběhla v pořadí již druhá debata mezi kandidáty na příštího amerického prezidenta a opět se bylo na co dívat.

Média si samozřejmě všímají toho, kterak se tón debaty proměnil, nás a finanční trhy však musí zajímat obsah debaty a především pak ekonomická témata.

Jedním z nich byly i otázky týkající se mezinárodního obchodu, resp. obchodu s Čínou a došlo pochopitelně i na citlivou otázku měnového kurzu mezi dolarem a čínským juanem. V rámci této minidebaty se republikánský kandidát Mitt Romney nechal slyšet, že první den v Bílém domě hodlá mimo jiné strávit tím, že prohlásí Čínu za měnového (či kurzového) manipulátora, což by následně mohlo vést k uvalení obchodních sankcí na tohoto silného obchodního partnera.

Nechme stranou, zda se republikán Romney do Bílého domu skutečně dostane a zda první den v něm skutečně podepíše co včera slíbil.
Paradoxní na celé agresivní rétorice vůči Číně je, že kurz čínské měny se aktuálně pohybuje na devatenáctiletém maximu vůči americkému dolaru. Čína přitom aktuálně rozhodně netrpí závratnými inflačními tlaky (meziroční inflace spadla pod 2 %), přičemž zítřejší čísla o HDP za třetí kvartál tento dojem zřejmě dále potvrdí. Jinak řečeno to poslední co Číňané do svého makroekonomického mixu potřebují je sílící měnu.

A tak ať již na počátku příštího roku nastoupí do Bílého domu kdokoliv, měl by se spíše snažit o co nejdelší udržení stávajícího kurzového režimu, kdy čínská měna zůstává vůči dolaru stabilní, resp. stále mírně (nominálně) posiluje. Při rychle rostoucích čínských mzdách to pak znamená, že čínská domácí poptávka (vyjádřeno v USD) stále svižně roste. A to je přesně to co velké americké firmy od Applu po Johnson&Johnson potřebují k tomu, aby stále reportovaly tak pěkné zisky.